Homepage

Dne 1. října 1847 založil Werner von Siemens v Berlíně malý podnik „Telegraphen-Bauanstalt von Siemens & Halske“. Zpočátku malá firma byla postavena na vynálezu a rozmachu ručičkového telegrafu, tedy elektrického přístroje schopného přenášet na dálku jednotlivá písmena. Werner von Siemens jej sestavil ve svých 31 letech. Z dnešního pohledu to byl nejen prapočátek elektrické pošty, ale rovněž významný krok na cestě k poště elektronické. Od tohoto data se odvíjí tradice vedoucí až ke zrodu dnešní společnosti Siemens AG. Společnost Siemens se již 175 let spolupodílí na utváření světa, v němž žijeme. Vždy jsme se dokázali vypořádat s výzvami dané doby a pomáhali přeměnit každodenní život i práci lidí po celém světě. To vše platí i nyní, kdy je navíc naším cílem budovat udržitelnou budoucnost pro nadcházející generace. Dokázali jsme elektrifikovat továrny a následně je…

Více než 90 % veškeré elektřiny vyráběné v České republice pochází z parních turbín – ať už jsou instalovány v tepelných, anebo v jaderných elektrárnách. Podobný poměr uvádějí statistiky také třeba ve Spojených státech. Jak vidno, parní turbína je pořádně užitečný stroj, i když není svým principem úplně nejnovější. Je dokonce starší, než by se na první pohled mohlo zdát.

Jedním z nelehkých úkolů, kterého se lidstvo bude muset v souvislosti se změnou klimatu zhostit, je celosvětová dekarbonizace ekonomiky. Cestou k dosažení tohoto cíle je mimo jiné soustavné rozšiřování obnovitelných zdrojů energie a jejich integrace do rozvinutých průmyslových, energetických a mobilních infrastruktur.

Lidstvo čeká elektrická budoucnost, a proto je třeba se už nyní připravit na to, že elektrické sítě budou vypadat jinak než dosud. „V roce 2050 se bude na světě jen pro dopravu používat více elektřiny, než se celkově vyrábí nyní,“ řekl v rozhovoru pro HN Michael Weinhold, šéftechnolog energetické divize firmy Siemens.

V malém německém regionu Horní Franky ve městě Wunsiedel proběhla energetická revoluce, která upoutala pozornost celého světa. Na území jednoho katastru se podařilo s integrovaným, decentralizovaným systémem zabezpečit spolehlivé a ekonomicky živé pokrytí energii se 100 % obnovitelnou dodávkou.

O bavorském městečku Wunsiedel nedaleko českých hranic se hovoří jako o místě, kde probíhá revoluce v energetice. Muž, který ji přímo řídí, si to však nemyslí.

V americkém státě Michigan sněží v průměru 32 dní v roce a za tu dobu tam napadne téměř 180 centimetrů sněhu. Aby svým obyvatelům usnadnilo život, michiganské město Holland vybudovalo před lety systém vyhřívání komunikací a chodníků. Nyní byl modernizován s pomocí parní turbíny z Brna.

Na poloostrově Poolberg u dublinského přístavu vyrostla spalovna komunálního odpadu, která tuto nepotřebnou hmotu přemění na elektřinu pro 80 000 domácností a teplo pro dalších 50 000 domovů. Projekt na výrobu energie z odpadů (Waste-to-Energy) vznikl na základě partnerství veřejného a soukromého sektoru.

Severočeská Spolchemie, přední evropský výrobce umělých pryskyřic, hydroxidů a inovativních chlorovaných derivátů, průběžně modernizuje jednotlivé provozy. Jednou z největších investičních akcí chemického závodu za poslední roky byla kompletní přestavba výrobny hydroxidů. Moderní a ekologicky šetrná membránová elektrolýza vystřídala produkci v původní amalgánové elektrolýze, která už nevyhovovala legislativním požadavkům Evropské unie. Membránová elektrolýza, tak, jak ji nyní provozují v Ústí nad Labem, jako jediná v celé Evropě i v Asii dokáže souběžně vyrábět hydroxid draselný i hydroxid sodný. Nová technologie umožní Spolchemii zhruba zdvojnásobit dosavadní produkci. Ročně tak chemička vyrobí až 60 kilotun hydroxidu draselného a 43 kilotun hydroxidu sodného.

Mořské, tzv. offshore, větrné elektrárny jsou velice slibným zdrojem elektrické energie budoucnosti. U evropských břehů fungují především v Severním a Baltském moři. Jejich instalace je bohužel přísně limitována hloubkou vody, která nesmí přesáhnout 50 metrů. Z tohoto důvodu je nelze umisťovat do vzdálenějších míst oceánů ani ke strmě se svažujícím břehům kontinentů. Tento problém částečně řeší technologie plovoucích větrných elektráren, kterou lze použít i v hloubkách několika set metrů.

Mořské, tzv. offshore větrné elektrárny jsou velice slibným zdrojem elektrické energie budoucnosti. U evropských břehů fungují především v Severním a v Baltském moři. Jejich instalace je bohužel přísně limitována hloubkou vody, která nesmí přesáhnout 40 – 50 m. Z tohoto důvodu je nelze umisťovat do vzdálenějších míst oceánu ani ke strmě se svažujícím břehům kontinentů. Tento problém částečně řeší technologie plovoucích větrných elektráren, které lze použít i v hloubkách několika set metrů. 

Výpadky elektřiny v důsledku nejrůznějších technických závad a přírodních katastrof jsou noční můrou všech aglomerací, které jsou na elektřině zcela závislé. Řešením jsou distribuované energetické systémy s nezávislými zdroji, kde porucha jednoho neovlivní fungování druhého. Pilotní projekt, který testuje fungování takových mikrosítí, byl nedávno spuštěn v Brooklynu v New Yorku.