Nová Státní energetická koncepce pro Českou republiku, to je v současnosti velmi aktuální téma. Kdekdo na její schválení čeká jako na smilování, a tak vás asi potěší úplný závěr rozhovoru s Ing. Pavlem Šolcem, náměstkem ministra průmyslu a obchodu. Ale nepředbíhejme, kromě finálního dotazu jsme Pavlu Šolcovi položili i řadu jiných.
Energetická koncepce je zadáním pro státní správu a důležitým signálem pro investory. V tom prvním představuje politickou shodu nad chováním státu v energetice a v tom druhém prvek snížení rizik při rozhodování investorů. To, že není aktualizovaná koncepce, tedy znamená, že některé kroky jsou odkládány na straně státu i investorů, nad jinými, které není možné odložit, se hledá politická shoda pro každý konkrétní případ a investoři nemají představu o budoucích krocích vlády. Život jde samozřejmě dál, a navíc klíčové prvky prostředí v energetice jsou dány světovou politikou, světovými trhy a také děním v EU a velkých evropských zemích. Přesto chybějící koncepce způsobuje minimálně menší efektivnost při transformaci energetiky, která v současné době probíhá.
Já bych neřekl, že je tou zcela nejzásadnější. Je jednou ze zásadních otázek spolu s rozvojem decentralizovaných zdrojů a sítí, reformou tarifního systému, bezpečností dodávek plynu a integrací trhů. Nemluvě o prolomení limitů těžby hnědého uhlí. Ale je určitě otázkou nejdiskutovanější a politicky nejcitlivější. Důvody jsou zřejmé. Se znalostí potenciálu obnovitelných zdrojů v České republice a při objemech budoucí těžby domácího uhlí je jasné, že jedinými zdroji, které jsou spolu s obnovitelnými zdroji schopné dlouhodobě pokrýt potřeby naší země, jsou jádro nebo zemní plyn. A jádro vychází výhodněji z hlediska energetické bezpečnosti i nákladové stability a výhodnosti. Pokud máme snížit emise CO2 podle přijaté dlouhodobé strategie EU, pak v klimatických a hospodářských podmínkách České republiky je to splnitelné nejvhodnějším způsobem právě za pomoci jádra. Další rozvoj obnovitelných zdrojů je samozřejmě faktem, bez ohledu na rozvoj jádra, nebo příklon k dováženému zemnímu plynu.
Čistě z pohledu dnešních cen elektřiny se nevyplatí investovat do žádného zdroje. Je však zřejmé, že ceny elektřiny jak v důsledku odstavení řady zastaralých kapacit, tak jasných dekarbonizačních kroků EU do roku 2020 výrazně vzrostou a budou růst až do poloviny další dekády (pokud nedojde k zavedení plateb za kapacitu, ale to je jen jiná složka ceny). Je tedy nezbytný dlouhodobý výhled na ceny elektřiny a na návratnost dnešních investic. A k tomu garance, že stát zásadním způsobem nezmění pravidla během hry po první třetině či dříve. Pokud dojde k plnému obnovení fungování trhu s elektřinou a odstranění dotací, pak jsem přesvědčen, že jádro bude dodávat energii za tržní ceny bez dotací a zákazníci nezaplatí nic navíc. Cena garancí bude dána implicitní kapacitní složkou v ceně elektřiny, která na dnešním trhu kvůli tržním distorzím chybí. Pokud dojde ke změně tržního modelu energetiky a k zavedení kapacitních plateb, pak ji zákazníci zaplatí explicitně v ceně za kapacitu. Problém je v tom, že nevíme, kdy dojde k vyjasnění dalšího směru a jak stabilní nový tržní model bude, případně kdy dojde díky politickým rozhodnutím k jeho další reformě. Investoři tedy chtějí pojistku proti nepředvídatelným změnám tržního modelu a legislativy. Pokud se bude stát chovat racionálně a dojde ke stabilizaci tržního modelu, nemusí dnešní garance znamenat pro zákazníky žádné zvýšeníplateb, ke kterému by bez garancí nedošlo. Tak je tento model garancí, označovaný jako CfD, konstruován.
Na lomu ČSA v případě plného prolomení limitů těžby a zbourání dvou obcí jsou těžitelné zásoby přibližně na úrovni 250–280 milionů tun uhlí. To představuje zhruba 450 TWh elektřiny, neboli o něco méně než výrobu elektřiny z jednoho bloku jaderné elektrárny po dobu její šedesátileté životnosti. Těžba samotná by trvala zhruba 50 až 70 let. Na lomu ČSA však existují ještě dodatečné zásoby, které by teoreticky umožňovaly těžbu i za tento horizont, s těmito zásobami se však aktuálně nepočítá a jejich ověření by vyžadovalo dodatečný průzkum. Na dole Bílina by prolomení těžby přineslo okolo 100 milionů tun uhlí s o něco nižší výhřevností. Těžba by byla prodloužena o přibližně 15 až 25 let podle jejího aktuálního rozsahu.
Podle strategie EU směřující ke snížení emisí uhlíku o nejméně 85 % do roku 2050 to znamená provoz uhlíkových technologií po tomto roce výhradně s odlučováním CO2 a jeho ukládáním. I uhlí lze tedy spalovat bezemisně. Vychází to ale velmi draho investičně i provozně a potíží může být i volba úložiště a přeprava milionů tun CO2 k uložení. Tyto otázky jsou teprve předmětem řešení. Vzhledem k tomu, že všechny současné uhelné zdroje s výjimkou nové elektrárny v Ledvicích dožijí před rokem 2050, by bylo využití dodatečného uhlí bezemisním způsobem spojeno s vybudováním jedné či dvou nových uhelných elektráren s technologiemi CCS. A pak by to závazek snižování emisí nijak neovlivnilo.
Samozřejmě ano. ASEK předpokládá v horizontu následujících dvaceti pěti let zvýšení výroby z obnovitelných zdrojů na dvojnásobek dnešního stavu, v případě výroby elektřiny dokonce o něco vyšší. Tím bude ale prakticky využit energetický potenciál ČR bez zásadní změny v podobě naší krajiny. Další masivní rozvoj OZE by byl myslitelný pouze s dnes neznámými technologiemi nebo obětováním krajinného rázu. U většiny OZE bude vždy platit, že hustota toku energie je poměrně malá, takže je třeba velkých ploch. Výjimkou je vysokopotenciální geotermální energie, ke které ale ČR nemá vhodné geologické podmínky. Alespoň ne pro ekonomicky schůdné technologie.
Takovou jako v severním Německu či ve Středomoří nikoliv, neboť k tomu nemáme přírodní podmínky. Podíl OZE na spotřebě energie v České republice by měl dosáhnout asi pětadvaceti procent.
Za prvé proto, že ceny těchto technologií budou dále klesat a jejich efektivnost naopak postupně stoupat, takže prosté výrobní náklady na jednotku elektřiny se stanou plně konkurenceschopnými. Za druhé proto, že tyto zdroje budou integrovány do lokálních energetických „subsystémů“ v pasivních domech a „chytrých domácnostech“, ve kterých budou mít svoje místo a efektivitu právě ve vazbě na objem a strukturu lokální spotřeby. Za třetí proto, že pro řadu občanů budou znamenat pocit větší nezávislosti, a tedy emocionální důvody. A za čtvrté proto, že administrativa spojená s připojením takovýchto zdrojů klesne téměř na nulu.
Pokud vyrábí elektřinu za účelem jejího prodeje, pak podobně jako u jiných výrobků jde o podnikání, je-li systematické a přesahuje-li určité objemy. Problém je v tom, že i u osob, u kterých je jejich výroba elektřiny nižší než jejich vlastní spotřeba, toto současná legislativa vyžaduje. Připravili jsme novelu zákona, která je nyní projednávána ve sněmovně, a která tento problém pro malé zdroje do 10 kW odstraní. Licence a živnostenský list již nadále nebudou potřeba. A právě existence živnosti je překážkou při sociálních dávkách. Celkem logicky, neboť kdo má příjem ze živnosti, je u něj nárok na sociální dávky sporný.
To je manipulativní a nepravdivý výrok. V ASEK počítáme zhruba se čtyř až pětinásobkem dnešní kapacity větrných zdrojů. Z hlediska nárůstu jde o jeden z nejvýznamnějších nárůstů u OZE. Pan Chalupa se domnívá, že by bylo možné postavit více větrných elektráren, což by podle dostupných studií asi čistě technicky vzato možné bylo, ale problém je v tom, že ve většině lokalit narazí na problémy nepřijatelnosti. Takže onen čtyř až pětinásobek považujeme za realistický až mírně optimistický scénář. Stejně tak neplánujeme výstavbu desítek přečerpávacích elektráren, přestože technicky by to bylo možné – opět je k dispozici kvalitní studie – a moc by se nám hodily k vyrovnávání nepravidelných výkonů právě těch větrných a slunečných elektráren. Ale z důvodů ochrany životního prostředí a krajinného rázu jich většinu nikdy nikdo nepovolí.
Zdravý mix je diverzifikovaný, zahrnující všechny dostupné zdroje podle jejich charakteristik a samozřejmě s co nejnižšími náklady a současně zajištěním bezpečnosti dodávek a ochrany životního prostředí. Tento energetický mix je dosažitelný, budeme-li chtít. A za podmínek, které definuje ASEK, je i kompatibilní se strukturou energetiky okolních států. Klíčová je samozřejmě otázka suverenity státu při volbě jádra, ale ta je zatím mimo diskusi, protože jádro i nadále zůstává ve zdrojovém mixu poloviny členských států EU. A myslím, že tomu tak bude i nadále.
Na několik dekád určitě. Automobil je sice vybaven elektronikou a řídí se téměř sám, stále má ale čtyři kola, jezdí po silnici a je závislý na vnějších podmínkách. I energetika bude přes významné změny, kterými prochází, mít stále spoustu stabilních prvků a charakteristik. Ani fyzikální zákony nezměníme. Samozřejmě – energetika bude vypadat v mnoha ohledech jinak, ale je to předvídatelné…
Věřím, že do konce tohoto čtvrtletí.
Vypravte se s námi do historie české energetiky, společně ale nahlédneme i do její budoucnosti. Hostem podcastu je Tomáš Hüner, ředitel divize chytré infrastruktury v českém Siemensu, který se oblasti energetiky věnuje již více než 30 let.
Průmyslové metaverzum – nový svět, který zrcadlí a simuluje skutečné stroje, továrny, města, dopravní sítě a ostatní i velmi složité systémy – nabídne svým aktérům interaktivní reprezentace a simulace skutečného světa v reálném čase. V dějinách průmyslu představuje zcela novou kapitolu, kterou začínáme společně psát.
Reprezentativní budova Opery v Dubaji, hlavním městě stejnojmenného emirátu, v sobě skrývá špičková zařízení Siemens, která symbolizují pronikání moderních technologií této společnosti nejenom do exkluzivních koncertních sálů. Jsou také příkladem pro budování inteligentních měst.
Budoucím trendem zemědělství je udržitelné pěstování plodin s méně zdroji a bez použití chemických přípravků. Aby zemědělci mohli vyhovět těmto novým nárokům a požadavkům, musejí úzce spolupracovat s průmyslem, který jim dokáže poskytnout potřebné nástroje. Jak dobře může taková spolupráce fungovat, názorně předvádí FRAVEBOT – robot, který na brněnské rodinné farmě Ráječek monitoruje a sklízí jahody.
