Voda je nejen nenahraditelným nositelem života, významným zdrojem energie a výkonným pomocníkem při řadě lidských činností, ale především silným živlem, který může být pro lidi i velmi nebezpečný. V průběhu historie jsme se o tom již nesčetněkrát přesvědčili při ničivých záplavách, které v pravidelných intervalech sužují jednotlivá území naší planety. Jak těmto katastrofám předcházet, se snaží vyřešit týmy expertů po celém světě.
Mladá, ale velmi ambiciózní: taková je třeboňská společnost Hydroservis-Union pro. Byla sice založena teprve nedávno, ale spektrum jejích aktivit je pozoruhodně široké. Firma se snaží nejen o výrobu čisté energie z vody, ale věnuje se i vlastnímu technologickému vývoji – navrhuje a vyrábí turbíny, vodní kola a další zařízení spjatá s vodním živlem. O tom, jak toto vše jen s hrstkou zaměstnanců zvládá, o významu vodní energetiky a o vodě vůbec jsme hovořili s Viktorem Korbelem, jednatelem společnosti Hydroservis-Union pro.
Využívání vodní energie má velmi dlouhou historii. Její velký potenciál byl objeven již ve starověku. Nejprve vodní energie našla uplatnění v dopravě, záhy se ale začala využívat i k pohánění strojů – mlýnů, hamrů, čerpadel či pil. V Evropě došlo k masivnějšímu rozšíření jejího využívání ve středověku. Značnou měrou se na tom podílely mnišské řády, jejichž kláštery vodní energii hojně využívaly.
Drtivá většina současných plavidel je poháněna dieselovými motory, které vypouštějí do vod a ovzduší nemalé množství škodlivin. Proto se i v tomto dopravním odvětví usilovně řeší, jak přejít k jiným, ekologičtějším pohonům. S automobily a motocykly na elektrický pohon se již dnes čas od času na silnicích můžeme potkat. Nyní začínají pronikat elektrické pohony i do vod řek a oceánů. Objevují se však i další alternativy.
Technologie RFID není žádnou novinkou. Systémy rádiofrekvenční identifikace již řadu let pomáhají organizovat výrobu, usnadňují logistické procesy nebo hlídají zboží v obchodech. Zavedená a prověřená technologie však začala v řadě aplikací narážet na své technologické limity. Zdá se však, že mnohé z nich mají brzy padnout.
Energetika je největší průmyslové odvětví vůbec. A dnes patrně stojí na prahu další revoluce. Nové, chytřejší, pružnější a účinnější využívání elektřiny od její výroby až po spotřebu.
Společnost Siemens uvedla do provozu největší elektrolytickou výrobnu vodíku na světě – Energiepark Mainz. Zařízení, které se nachází v německé Mohuči, je unikátní nejen svojí výrobní kapacitou, ale také svojí schopností efektivně zužitkovávat nadbytečnou energii z obnovitelných zdrojů při produkčních špičkách. Celý projekt, na kterém se podíleli i odborníci ze společnosti Linde a RheinMainské univerzity, trval tři roky, a jeho realizace vyšla na 17 milionů eur.
Že je v nadpise odkazujícím na legendární aviatický film „Báječní muži na létajících strojích“ dvojitá chyba? Ovšemže, jde ale o záměrné zpřesnění. Létající zařízení je terminus technicus české legislativy pro kategorii malých letadel a zdaleka už neplatí, že oblaka brázdí jen odvážní muži. Zejména mezi ultralighty pilotek houfně přibývá.
Každou noc se v Severním moři objeví z dálky viditelný bod – konvertorová plošina SylWin 1. Slouží k přeměně elektrická energie vyrobené 232 větrnými elektrárnami Siemens z mořských větrných parků Dan Tysk, Sandbank a Butendiek. Na plošině se střídavý proud o vyšším napětí přeměňuje na stejnosměrný proud o velmi vysokém napětí (HVDC), který je s nižšími ztrátami přenášen podmořskými kabely na pevninu. Plošina SylWin 1 je dlouhá 83 metrů a široká 56 metrů. Fotografie byla pořízena z jeřábu zásobovacího plavidla.
Unikátní datové centrum, které není připojeno k veřejné rozvodné síti, uvedla koncem roku 2014 do provozu trojice společností Siemens, Microsoft a FuelCell Energy. Pointa samozřejmě nespočívá v tom, že by se centrum obešlo bez elektřiny – tu, kterou spotřebuje, si však samo vyrábí.
Je dobře známo, že k největším propagátorům „čisté energetiky“ patří Německo. To si vytyčilo smělý plán: v porovnání s rokem 1990 snížit emise oxidu uhličitého do roku 2020 o 40 %. Německá vláda proto masivně podporuje vytváření obnovitelných zdrojů energie – vznikají stále nové fotovoltaické elektrárny či větrné farmy. Podstatně méně se však již hovoří o tom, že současně s tímto vývojem vzrůstá i riziko poškození sítě.
Snahy o spoutání síly větru provázejí lidstvo od nepaměti. Vítr nám pomáhal čerpat vodu, mlel obilí, poháněl naše lodě, vysoušel nizozemské poldry. Dnes ho využíváme stále častěji ke generování elektřiny. Přes několik tisíc let trvající známost však zapojování větrné energie do energetiky evropských zemí provázejí nejasnosti a dohady. Pojďme se vydat po stopě využívání energie větru a zjistit, jak je to s větrnou energií doopravdy. Jak moc je zelená a udržitelná?
