Werner von Siemens: zrození úspěchu (2) - Osudové rozhodnutí

Nejedná se o nepotvrzenou domněnku, neboť sám Siemens tuto okolnost osobně uvádí ve svých vzpomínkách. Bezesporu však vede k zamyšlení, jak vrtkavé jsou mnohdy osudové okamžiky v životě člověka, kdy náhlý popud mysli rozhodne o celé jeho další životní dráze…

U mladého Wernera byla bezesporu důležitým krokem skutečnost, že jako devatenáctiletý nastoupil do armády, kde sloužil 14 let. Díky tomu mohl na Dělostřelecké a technické akademii v Berlíně tři roky studovat fyziku, chemii, matematiku a balistiku. „Ale bylo nyní na čase, abych definitivně rozhodl, jakým směrem se dál vydám,“ píše Siemens v knize „Můj život“ z roku 1889. „Dokud moji představení neměli o podstatě telegrafů potuchy, nechali mne zcela nerušeně pracovat. To však netrvalo dlouho. Byli mi přikazováni lidé, které jsem nemohl potřebovat, byla vydávána technická nařízení, o nichž jsem věděl, že jsou škodlivá, krátce vznikaly třenice a rozpory, které mi kazily radost z práce.“K zásadnímu životnímu rozhodnutí Siemense přispěl i fakt, že dílna pro telegrafní přístroje, kterou tehdy založil s přítelem Halskem, doznala řady uznání. „Poznal jsem velký význam elektrické telegrafie pro praktický život. Objevilo se množství zajímavých vědeckých a technických úkolů, k jejichž řešení jsem secítil povolán“. To jednoznačně rozhodlo. „V červnu 1849 jsem požádal o propuštění z vojska a brzy nato jsem se rovněž zřekl svého úřadu jako vedoucí technik státních telegrafů v Prusku,“ uvádí Siemens. „Vyhovění mé žádosti na odchodnou bylo ostatně spojeno s káravou poznámkou o formální vadě mé žádosti. Přes tento hubený konečný výsledek své vojenské služby dívám se na ni s uspokojením. Druží se k ní mé nejhezčí vzpomínky na mládí, razila mi cestu do života a dala mi dosaženými výsledky sebedůvěru k úsilí o vyšší životní lety,“ napsal s odstupem času o této proněj přelomové době Siemens. Je tu však ještě jedna zajímavá paralela…

Jak už bylo zmíněno, z vynálezů 19. století to byl zejména elektrický telegraf, do jehož podstaty se mladý Siemens už během své čtrnáctileté vojenské služby zamiloval a který nejen jemu, ale také mnoha ostatním přinášel i mnoho technických či existenčních starostí a problémů. S odstupem času se ovšem ukázalo, že ovlivnil také zrod tak slavné tiskové agentury, jakou je dnes britský Reuter. A že vlastně právě Siemens tuto skutečnost významně posunul vpřed. Ve své autobiografii „Můj život“ Siemens píše: „Velmi obtížná a poučná byla stavba telegrafní linky z Kolína nad Rýnem přes Cáchy do Verviers v Belgii, kde měla být připojena na linku z Bruselu. Za její stavbyjsem poznal pana Reutera, majitele holubí pošty mezi Kolínem nad Rýnem a Bruselem, jehož podnik byl elektrickým telegrafem nemilosrdně zničen. Když si mně paní Reuterová, která svého manžela provázela, stěžovala, dal jsem manželům radu, aby odjeli do Londýna a založili si tam obdobnou zprostředkovatelnu depeší, jakou založil v Berlíně nějaký Wolff za spolupráce s mým bratrancem soudním radou Siemensem. Reuterovi mé rady uposlechli se zna-menitým výsledkem.“ Paul Julius, baron von Reuter, byl britský novinář a mediální podnikatel německého původu. Narodil se v německém Kasselu. 

V době, kdy vznikala telegrafie, založil v Cáchách první kancelář Reuters. Na telegrafní trase Berlín – Paříž totiž scházelo propojení v úseku Cáchy – Brusel a Reuter toto spojení zajistil pomocí poštovních holubů. Ti umožňovali doručování zpráv mnohem rychleji než poštovní vlaky, takže Reuter měl výraz-ně rychlejší přístup k informacím z pařížské burzy. Holubi byli pak nahrazeni přímým telegrafním spojením roku 1851.Později – a to díky Siemensovi – se Reuters stala jednou z největších světových agentur informujících o finančních trzích.