Generativní umělá inteligence a člověk

Lenka Černá

předsedkyně představenstva / generální ředitelka Economia, a. s.

Rozvoj generativní AI vnímám jako zásadní civilizační změnu, která se nevyhne ani médiím – právě naopak. Umělá inteligence už dnes proměňuje způsob, jakým novinářská práce vzniká, jak je obsah distribuován a jak s ním publikum interaguje. V redakcích se AI může stát cenným nástrojem – pomáhá zpracovávat data, analyzovat rozsáhlé dokumenty, sumarizovat nebo automatizovat rutinní úkony. Umožňuje tím novinářům více se soustředit na analýzu, investigaci a kreativní přístup. Největší potenciál AI vidím ve zvýšení efektivity a v demokratizaci přístupu k informacím.

Největší hrozbu naopak v tom, že bez silných pravidel a lidského dohledu může AI šířit zkreslené informace, bias nebo napodobovat práci novinářů bez respektu k autorským právům. Vydavatelé by měli být chráněni před nepovoleným využíváním svého obsahu k trénování modelů. Zásadní zůstává lidský úsudek, redakční odpovědnost a schopnost klást otázky. AI nás může doplňovat, ale nesmí nahradit to, co je v kvalitní žurnalistice nenahraditelné: hodnoty, kontext a etiku.

Michael Romancov

politický geograf a publicista

Má úvaha o dopadu AI na můj obor – jsem učitel a věnuji se vzdělávání – se odvíjí od mé (dost možná mylné) představy, co AI vlastně je a co (ne)umí. Nepletu-li se, tak AI nepředstavuje inteligenci ve smyslu dispozice pro kreativní myšlení, učení a adaptaci na nové podmínky, ale nástroj umožňující rychlé vyhledávání v neustále rostoucí množině informací a případnou novou kombinaci již existujících poznatků, tvrzení a (dez)informací.

Vychází přitom ze známé, nebo eventuálně jejímu průzkumu otevřené (či naopak uzavřené) množiny textů. To nejlepší, co od AI lze očekávat, je tedy to samé, co přinesla kalkulačka pro počty. Zrychlila výpočet, ale skutečnost, že ji někdo umí správně použít a na displeji se mu zobrazí správný výsledek, z něj nedělá matematika. V oblasti společenských věd tedy nepochybně dojde k rychlejší tvorbě textů, ale jejich tvůrci a konzumenti často nebudou schopni identifikovat a pochopit, že rychle vytvořený a formálně správně psaný text může být zcela flagrantním způsobem odlišný od toho, co se událo, či od toho, co se aktuálně děje.

Ve vzdělávacích systémech založených na memorování omezeného množství dat a faktů se zdánlivě bude jednat o „dobrého sluhu“, ale ve společenské a zejména politické realitě se z takto generovaných textů, které se mohou zdát být snadno a všem dostupnými kvalifikovanými odpověďmi na komplikované a komplexní otázky, se z nich snadno může stát „zlý pán“.

Markéta Bloomfield

dětská imunoložka z Pediatrické kliniky 1. LF UK z Fakultní Thomayerovy nemocnice (FTN), laureátka Ceny Wernera von Siemense za Nejvýznamnější výsledek základního výzkumu za rok 2022

V moderní imunologii směřuje vývoj již delší dobu k personalizované medicíně, tj. k postupům navrženým tzv. „na míru“. AI představuje v tomto směru doslova „gamechanger“. V oblasti diagnostiky vznikají systémy, které v komplexních případech mohou překonat úspěšností zkušené lékaře a zároveň šetřit náklady na vyšetření. AI se již nyní masivně uplatňuje v biomedicínském výzkumu – virtuální „vědečtí asistenti“ umí navrhovat experimenty a pomáhají vyvíjet nové léky, protilátky či proteiny.

Zatímco výzkum adoptuje AI modely velmi rychle, klinická praxe postupuje pochopitelně pomaleji. Mezi hlavní výzvy patří technické i právní obtíže při získávání zdrojových dat, jejich nízká kvalita a nedostatečná granularita a také právní odpovědnost za možné chyby s dopadem na zdraví pacienta při použití AI. Medicína budoucnosti bude nepochybně vysoce personalizovaná a dynamicky řízená AI, ale role člověka nebude jen tak nahrazena. Obavy mám v tuto chvíli především z neexistence koordinačních a regulačních platforem spíše než z „nepřátelského chování“ AI.

Vladimír Kulla

Head of Foundation Technology Development ve společnosti Siemens

Je důležité si uvědomit, že změny, které přináší generativní AI, nejsou jenom technologické, ale dopadají přímo na nás lidi – na změnu myšlení zejména vývojářů. Jak se postaví k aktivnímu používaní AI technologií, které jim sice ulehčují práci, ale současně přinášejí možné riziko, že by je snad jednou mohly nahradit.

Nicméně pro úspěch firem je tato změna myšlení a akceptace nové AI technologie stejně klíčová jako její rozvoj, samotné použití a spolehlivost. Proto práce s lidmi, vysvětlování dopadu, možnosti školení a zvýšení kvalifikace jsou stejně tak potřebné, jako je zavádění AI technologie do vývoje.

Co se týče dopadu na pracovní místa, můj osobní názor je ten, že se v praxi ukazuje, že do budoucna to bez lidských vývojářů nepůjde. Současně ale je pravda, že ve vývoji softwaru budeme potřebovat celkově o něco míň lidí – vývojářů, než je tomu dnes. Odhaduji, že to bude mít dopad zejména na juniorní pozice, kde AI dnes dokáže produkovat často lepší nebo srovnatelné výsledky než většina juniorních vývojářů.

Myslím, že tento trend bude nastupovat spíš pozvolna s tím, jak bude stoupat spolehlivost a funkčnost AI nástrojů pro vývoj. Jak říkám kolegům, máme na výběr: buď se přidáme a začneme aktivně surfovat na vlně AI technologií i za cenu občasného pádu do neznáma, nebo se raději necháme touto vlnou spláchnout na osobní, kariérní nebo firemní dno. Každý si musí vybrat sám!