Národní muzeum v Praze, hrad a zámek v Českém Krumlově, Zlatá bula sicilská v Národním archivu či obnovená chata Libušín na Pustevnách – to jsou příklady památek, které chrání moderní technologie společnosti Siemens. Dokážou zajistit nejen požární bezpečnost, ale také ideální teplotu a klima v interiérech a ochranu proti nezvaným návštěvám. Nyní k těmto „položkám“ přibyl i Průmyslový palác na pražském Výstavišti. I ten budou po dokončení jeho rekonstrukce ochraňovat technologie Siemens.
Zabezpečení a technologická ochrana kulturních památek mají svá specifika. Je totiž nutné dbát na požární ochranu, ale zároveň co nejméně zasahovat do historických konstrukcí. Společnost Siemens má s těmito vysokými nároky již rozsáhlé zkušenosti – do památkové péče a ochrany i do zajišťování technologií pro významné stavby se zapojuje již od počátku svého působení v českých zemích. „V Česku máme okolo 100 instalací. Jde o hrady, zámky, muzea a další historické objekty s velkou historickou a uměleckou hodnotou,“ říká Milan Ceeh, obchodní ředitel Siemens Smart Infrastructure REU.
Památky velmi často vyžadují zvláštní péči a vytvoření značně speciálních podmínek pro udržování stálé teploty či vlhkosti a vhodného osvětlení. Je rovněž nutné je chránit proti vandalům či nechtěnému poškození návštěvníky. K tomu všemu nabízí Siemens řadu řešení, která dokážou vzájemně komunikovat a mohou se propojit i s technologiemi jiných značek. „Většina světových výrobců používá standardizované komunikační protokoly, a tak můžeme integrovat systémy od různých výrobců,“ dodává Milan Ceeh.
Na obnově Průmyslového paláce se společnost Siemens podílí dodávkou veškerých systémů měření a regulace, které se budou starat o to, aby se návštěvníci paláce cítili maximálně komfortně. Siemens vedle řídicího systému pro měření a regulace dodá také řadu jeho klíčových periferií. Půjde především o servopohony klapek pro vzduchotechniku (s havarijní funkcí a bez ní), ventily se servopohony a škrticí klapky se servopohony, dále o čidla diferenčního tlaku, teploty, vlhkosti a CO2 a také o protimrazovou ochranu.
Průmyslový palác na pražském Výstavišti je zajímavou stavbou, a to jak z architektonicko-technického hlediska, tak z hlediska historického. Byl postaven pro všeobecnou zemskou jubilejní výstavu, konanou v roce 1891 v Královské oboře neboli v dnešní Stromovce. Bylo to v době, kdy mezi Čechy a českými Němci panovalo značné napětí, podmíněné protichůdnými národnostně-politickými požadavky obou stran. Toto napětí také bylo důvodem pro to, že se čeští Němci – kteří se zpočátku na přípravách jubilejní výstavy podíleli – výstavy nezúčastnili. Obávali se totiž, že výstava posílí české národní sebevědomí a jejich politické požadavky dále porostou. Předpoklad českých Němců – totiž že samotným Čechům se výstavu v důstojné podobě zorganizovat nepodaří – se však ukázal jako lichý a výstava se stala velkou a reprezentativní přehlídkou hospodářského, technického a kulturního vzestupu českého národa.
Dokládá to například Alois Hynek, zakladatel stejnojmenného českého nakladatelství, ve svém průvodci po zemské jubilejní výstavě: „V dějinách kulturního a hospodářského vývoje národa českého bude rok 1891 zlatým zaznamenán písmem. Po nespočetných překážkách a nesnázích, plynoucích jednak z kmenové nevraživosti spojené s roztrpčujícími zápasy politickými, dodělali jsme se velkolepého díla, jímž novou epochu v kulturním životě svém počíti máme.“ Zásluhu na uspořádání výstavy měla především obchodní a živnostenská komora v Praze. Té se navzdory odporu německé strany, zvláště pak obchodní komory chebské a liberecké, podařilo ustavit přípravný výbor, jehož členem byl například i vynálezce František Křižík, kterému se během relativně krátké doby podařilo smělé plány uskutečnit.
Průmyslový palác – bezpochyby dominanta „města paláců“, jak bylo nově vzniklé výstaviště také nazýváno – bylo vůbec první montovanou ocelovou konstrukcí kombinovanou se sklem v českých zemích. Reprezentativní vzhled mu dodaly zděné fasády a čtyři pylonové věže v rozích střední části. Nad tou se klene majestátní střešní kopule a věž s hodinami a točitým schodištěm. Špička střední věže sahá do výše 51 m nad zemí. Ve věži byla umístěna císařská koruna. Ta však byla spolu s dalšími prvky symbolizujícími rakouské mocnářství po vzniku první československé republiky odstraněna a nahradila ji svatováclavská koruna.
Jedním z autorů architektonického návrhu paláce byl Bedřich Münzberger, kromě jiného autor Palackého mostu v Praze a spoluautor prvního systému památkové péče v Čechách. Druhým autorem byl František Prášil, který zhruba v téže době projektoval i Petřínskou rozhlednu coby zmenšenou napodobeninu Eiffelovy věže, jež se stala symbolem světové výstavy v Paříži o dva roky dříve. Železnou konstrukci budovy sestrojil docent české techniky Albert Vojtěch Velflík. O tom, že tato konstrukce měla vskutku impozantní parametry – hmotnostní i nákladové –, svědčí následující slova Aloise Hynka: „Železná konstrukce střední části i s kopulí obnáší 500 000 kg, z čehož na kopuli samotnou připadá 22 000 kg. Postranní křídla váží dohromady 300 000 kg. Práce stojí 463 000 zlatých [pozn.: 1 zlatka odpovídá současným zhruba 150 Kč], z čehož přísluší na železnou konstrukci středního paláce 145 000 zlatých a na obě křídla 84 000 zlatých.“ Dodejme, že státní pokladna přispěla na přípravu celé výstavy částkou 40 000 zlatých a město Praha částkou 60 000 zlatých. Většinu peněz tedy museli organizátoři získat formou darů, půjček a také z loterie k tomuto účelu zřízené.
|
Průmyslový palác byl postaven podle projektu Bedřicha Münzbergera a Františka Prášila u příležitosti konání všeobecné zemské jubilejní výstavy v roce 1891 |
Stavba paláce vyšla na téměř 500 000 zlatých |
Interiér paláce byl upraven podle projektu architekta Josefa Fanty v roce 1907
|
Jaký význam měla výstava Průmyslového paláce pro emancipaci českého národa, dokládá téměř každá Hynkova věta, namátkou třeba tyto: „Slavnostní síň jest 90 m dlouhá, 40 m široká a 25 m vysoká; strop rozdělen v pole a na každém česká koruna. Uprostřed v průmyslovém paláci pavillon královský ve slohu barokním v ceně 15 000 zlatých.“
Zajímavý je rovněž autentický popis toho, co zbrusu nový palác během jubilejní zemské výstavy nabízel k zhlédnutí. Například ve strojírenské sekci byly vystaveny výrobky Českomoravské strojírny, která představila „odpařovací tělesa a vakuum pro cukrovary, pračku na řízky, barometrické kondensatory“. František Ringhoffer zase předvedl „pivovarskou varnu se dvěmi vystírajícími káděmi a rmutovým i pivním kotlem; Akc. společnost dříve Breitfeld a Daněk vývěvu; Märky, Bromovský a Schulz turbínu s vynikajícím provedením, lis na řízky a odpařovák na cukr; Akc. společnost dříve Ruston a spol. kornwallský kotel trubkový a tisícikoňový parní stroj, a Škoda z Plzně chladící přístroje,“ vypočítává Alois Hynek. Silné zastoupení měla na výstavě i česká šlechta.
Samostatnými pavilony se prezentovali například hrabě a c. k. místodržící František Thun, dále hrabata Karel Bouquoi, Jaromír Černín z Chudenic či Jan Harrach, a také knížata Moric z Lobkovic a Jan Adolf Schwarzenberg. Značnou pozornost zřejmě poutal pavilon knížecích Hanavských železáren v Komárově. „Na malém kopečku postaven krásný pavillon ve slohu, jak sám nápis hlásá, XII. století; předek i strany ozdobeny pěknými mřížemi, jež vyrobeny v Komárovských železárnách. Výrobky železáren, jež uvnitř jsou uloženy, rovněž zasluhují povšimnutí,“ uvádí se v Hynkově průvodci po výstavě. Produkty ze svého panství na Konopišti vystavoval dokonce i arcivévoda František Ferdinand d´Este. Pozoruhodnou expozicí byla rovněž Česká chalupa. Jednalo se o dokonalou repliku selského stavení ze severovýchodních Čech, které na výstavě reprezentovalo život prostého českého venkovského lidu.
Vraťme se však k samotnému Průmyslovému paláci, který jistě poutal pozornost drtivé většiny návštěvníků. Ti mohli ve dvou nikách na jeho hlavním průčelí spatřit plastiky císařů Leopolda II. a Františka Josefa I. Tyto plastiky měly připomínat, že sto let před Jubilejní výstavou, v roce 1791, u příležitosti korunovace císaře Leopolda II. králem českým, se v pražském Klementinu konala velká výstava, která nesla název Kabinet českých tovarů a podle některých názorů byla první průmyslovou výstavou na evropském kontinentu. Tato výstava údajně inspirovala další země, tedy především světové velmoci Velkou Británii a Francii, ke konání podobných všeobecně laděných přehlídek. A tak vznikla tradice velkých světových výstav, která trvá dodnes.
Palác je některými historiky umění označován jako secesní, jiní jej považují za projev směru zvaného historismus. Tato slohová nejasnost má možná příčinu v tom, že sám Münzberger chtěl původně vytvořit klasickou stavbu z cihel, ale pod vlivem mladých architektů, kteří navštívili pařížskou Světovou výstavu v roce 1889 a spatřili tamní moderní architekturu včetně například Eiffelovy věže, se nakonec rozhodl pro kombinaci tradičního a moderního způsobu konstrukce. Dodejme, že interiér stavby vytvořila další renomovaná osobnost – známý vídeňsko-pražský architekt a též profesor Umělecko-průmyslové školy v Praze Friedrich Ohmann.
Poté co v Československu násilím převzali moc komunisté, se z Průmyslového paláce stal především palác „sjezdový“. Nejvýznamnějšími akcemi, které se v něm konaly, byly totiž sjezdy Komunistické strany Československa. Ostatně již v únoru 1948 se v této budově konal sjezd závodních rad a odborových organizací. Svatováclavská koruna na věži paláce pochopitelně musela být odstraněna. Nahradila ji rudá hvězda. Záhy se nový hlavní účel stavby promítl i do jejího oficiálního názvu – byla přejmenována na Sjezdový palác. Současně s tím došlo i k přejmenování Výstaviště na Park kultury a oddechu Julia Fučíka. Stalo se tak již před rekonstrukcí areálu v letech 1952–1954. V rámci této rekonstrukce, která proběhla podle projektu architekta Pavla Smetany, byl z průčelí paláce odstraněn původní majestátní portál se sochami českých velikánů (portál na zadní straně budovy však zůstal zachován), byly přistavěny nové klenby a v bočních křídlech byly umístěny busty významných českých techniků. Sjezdy KSČ se v paláci konaly až do roku 1981, kdy byl pro tento účel postaven nový „chrám“ – Palác kultury na Vyšehradě, lidově zvaný Pakul. Je však třeba dodat, že vedle sjezdů se v paláci i nadále konaly různé další akce – výstavy, koncerty a podobně. Po roce 1989 se s rozvojem tržní ekonomiky v paláci opět začaly konat komerčně orientované veletrhy, do dnešní doby jsou dobře známé například veletrhy knižní. Budova však chátrala a potřeba rekonstrukce byla stále naléhavější. Po jistou dobu se uvažovalo i o tom, že by v paláci mohla být umístěna Muchova Slovanská epopej, ale z těchto úvah nakonec sešlo. V roce 1991 byl učiněn pokus připomenout si v areálu Výstaviště sté výročí konání Jubilejní zemské výstavy, tento pokus však ztroskotal. V podstatě jediným významnějším přínosem tohoto úsilí byla rekonstrukce Křižíkovy fontány. V roce 1997 se na Výstavišti uskutečnily Dny Prahy, v jejichž rámci si účastníci připomněli 150. výročí narození Františka Křižíka.
V polovině října roku 2008 zachvátil výstavní Průmyslový palác požár, při němž úplně vyhořelo levé, tedy západní křídlo budovy. Škoda byla vyčíslena na zhruba jednu miliardu korun. Podle některých úvah mohl být příčinou výbuch kyslíkové lahve, která byla součástí výstavy PragoDent, jiní spekulovali o tom, že požár způsobil model horkovzdušného balonu. Policie nakonec došla k závěru, že příčinou ohnivé zkázy byl zapnutý elektrický vařič v jednom ze stánků vystavovatelů, na kterém se nacházely hořlavé předměty. Ihned po požáru tehdejší pražský primátor Pavel Bém prohlásil, že Průmyslový palác bude opraven do původní podoby. Trvalo však dva roky, než byla vůbec vyhlášena architektonická soutěž. Magistrát totiž po požáru požadoval od společnosti Incheba, která měla areál v pronájmu, odškodné. Firma se ale mezitím přejmenovala a skončila v insolvenci.
V architektonické soutěži, která proběhla v roce 2010, zvítězil návrh architekta Jakuba Cíglera, jenž počítal i s výraznými úpravami okolí paláce. V roce 2013 však hlavní město tyto plány odložilo a trvalo dalších pět let, než se plány na obnovu Průmyslového paláce, tentokrát již skromnější, podařilo dovést do stadia projektu.
V březnu roku 2017 Praha konečně našla zhotovitele projektu. Stala se jím akciová společnost VPÚ DECO Praha. Avšak ještě dříve, než byl vůbec připraven projekt rekonstrukčních prací, postihla Průmyslový palác další pohroma. Na podzim téhož roku totiž silná vichřice strhla značnou část jeho střechy. Stalo se tak v době, kdy v paláci probíhal festival Designblock, všude v okolí se tedy pohybovalo množství lidí. Naštěstí se však tato událost obešla bez jakýchkoli zranění. V následujícím roce byl vypracován projekt obnovy a v létě 2019 získalo hlavní město na rekonstrukci stavební povolení. Na počátku loňského února, tedy po více než 13 letech po požáru, mohla konečně rekonstrukce paláce začít. Její celkové náklady se odhadují na více než 2,5 miliardy Kč. Během plánovaných zhruba tří let prací by měla vzniknout replika levého křídla s odkazem na jeho původní industriální podobu.
Střední hala společně s pravým křídlem projdou kompletní rekonstrukcí. Rekonstrukce je financována z rozpočtu hlavního města Prahy. Práci na obnově celého komplexu zajišťuje konsorcium Společnost pro Průmyslový palác, vedené Metrostavem. Vedle této firmy se na práci konsorcia významně podílejí i společnosti Avers a Syner. Ty vybaví budovu moderními technologiemi – například tepelnými čerpadly s hlubinnými vrty, vzduchotechnikou či takzvanou zastiňovací technologií. Pod levým křídlem paláce vznikne nový rozsáhlý suterén, v němž bude zázemí pro přípravu expozic. Po dokončení rekonstrukce bude Průmyslový palác sloužit jako multifunkční hala pro společenské akce, výstavy, veletrhy, prodejní akce, prezentace firem, kongresy nebo rozličné kulturní akce. Vedle plánovaných nových akcí by se do něj měly vrátit i tradiční veletrhy typu Svět knihy, Evolution nebo Maker Faire.
Na obnově Průmyslového paláce se společnost Siemens bude podílet dodávkou veškerých systémů měření a regulace, které se budou starat o to, aby se návštěvníci paláce cítili maximálně komfortně.
Siemens vedle řídicího systému pro měření a regulace dodá také tyto jeho periferie:
Zdroj fotografií: Výstaviště Praha, a.s. a SGL PROJEKT s.r.o.
Vypravte se s námi do historie české energetiky, společně ale nahlédneme i do její budoucnosti. Hostem podcastu je Tomáš Hüner, ředitel divize chytré infrastruktury v českém Siemensu, který se oblasti energetiky věnuje již více než 30 let.
Průmyslové metaverzum – nový svět, který zrcadlí a simuluje skutečné stroje, továrny, města, dopravní sítě a ostatní i velmi složité systémy – nabídne svým aktérům interaktivní reprezentace a simulace skutečného světa v reálném čase. V dějinách průmyslu představuje zcela novou kapitolu, kterou začínáme společně psát.
Reprezentativní budova Opery v Dubaji, hlavním městě stejnojmenného emirátu, v sobě skrývá špičková zařízení Siemens, která symbolizují pronikání moderních technologií této společnosti nejenom do exkluzivních koncertních sálů. Jsou také příkladem pro budování inteligentních měst.
Budoucím trendem zemědělství je udržitelné pěstování plodin s méně zdroji a bez použití chemických přípravků. Aby zemědělci mohli vyhovět těmto novým nárokům a požadavkům, musejí úzce spolupracovat s průmyslem, který jim dokáže poskytnout potřebné nástroje. Jak dobře může taková spolupráce fungovat, názorně předvádí FRAVEBOT – robot, který na brněnské rodinné farmě Ráječek monitoruje a sklízí jahody.
