Labe u Štětí líně proudí mezi břehy. V místě, kde se ten pravý zvedá do zelení pokrytého hřebene, vyrostla na řece vodní elektrárna. V jejích útrobách se díky moderním technologiím pomalý tok řeky mění v silný proud, který roztáčí obří lopaty dvou turbín s průměrem oběžných kol více než pět metrů. Elektrotechnické vybavení, stejně jako převodovka Flender, která svými rozměry odpovídá úctyhodné velikosti kol, jsou dílem společnosti Siemens. Ale výjimečný je i charakter projektu elektrárny, který spadá do oblasti sociálního podnikatelství. Z výnosů se budou financovat charitativní a vzdělávací aktivity.
Stavba vodní elektrárny, z níž bude každý rok do sítě proudit 30 GWh elektrické energie, začala v roce 2012. Zdržely ji loňské červnové povodně, ale nyní je již těsně před dokončením. Příroda kladla stavbařům i další překážky – museli například zkrotit artézský pramen, který se nachází přímo pod základovou deskou objektu. Poradili si se vším, a tak se přiblížila chvíle, kdy energie z elektrárny začne zásobovat 12 000 domácností. Pozoruhodné je, že až bude elektrárna v provozu, budou díky moderním technologiím k její obsluze stačit pouze dva lidé.
Investorem projektu Malé vodní elektrárny Štětí je obecně prospěšná společnost Energeia. Celková investice podle předpokladů dosáhne 950 milionů korun, roční výnos by se měl pohybovat kolem 100 milionů. Z něj by již v prvních letech mělo každoročně putovat celých 8 milionů korun na konkrétní charitativní projekt dětského hospice, který Energeia, o.p.s., realizuje v partnerství s Nadačním fondem Klíček. Dětský hospic se nachází v posázavských Malejovicích, kde je dnes také zázemí pro práci Nadačního fondu Klíček, jehož historie sahá až do roku 1991. Energeia, o.p.s., spolupráci s Klíčkem navázala v roce 2006. Jak se tento projekt z oblasti sociálního podnikatelství zrodil? „V roce 2001 nás s manželkou napadlo založit neziskovou organizaci, a jejím prostřednictvím pak vybudovat vodní elektrárnu, která by z výnosů prodeje elektrické energie financovala charitu,“ říká Marek Černocký, ředitel společnosti Energeia. „Chtěli jsme vytvořit pevnou a soběstačnou obecně prospěšnou společnost, jež by se postupem času stala nezávislou na dotacích a neustálém shánění darů.“
Výběr lokality nebyl tak úplně otázkou volby. Jez Štětí-Račice byl na dolním toku Labe poslední neobsazenou lokalitou. Spád jezu je totiž tak nízký, že tady stavba elektrárny dlouho nebyla rentabilní – to se změnilo až s nárůstem cen energií a s novými dotačními programy.
Obnovitelný finanční zdroj K tomu, jak se společnost Energeia vypořádala s ohromnou počáteční investicí, Marek Černocký uvádí: „Byl to pro nás zásadní problém. Při hledání zdrojů jsme proto přišli s úplně novým způsobem využití sponzorských darů: dárcům jsme nabídli, aby své prostředky, cílené na podporu konkrétních charitativních aktivit, nejprve investovali do stavby vodní elektrárny. Jakmile se elektrárna rozběhne, bude Energeia z tržeb za prodanou elektřinu každoročně uvolňovat na financování příslušných projektů částku odpovídající 10 % z objemu těchto darů (s navýšením o zjištěnou inflaci), a to po celou dobu životnosti elektrárny. Přísun finančních prostředků k neziskovým projektům tedy sice bude pomalejší, ale zato dlouhodobý a stabilní. A vzhledem k tomu, že životnost elektrárny se odhaduje na 30–50 let, dojde postupem času k tomu, že se každý dar několikanásobně zhodnotí: stane se obnovitelným finančním zdrojem a základem ekonomické stability charitativní práce.“
„Ze sponzorských darů jsme uhradili veškerou přípravu stavby, tedy projekty pro územní rozhodnutí, stavební povolení, výběry zhotovitelů, nákup pozemků, připojení elektrárny k síti atd. Z darů rovněž hradíme náš projektový tým a některé další náklady spojené s výstavbou. V roce 2012 jsme získali investiční dotaci ve výši 250 milionů korun z Operačního programu Podnikání a inovace a 4 miliony korun na stavbu rybího přechodu z Operačního programu Životní prostředí. Dotace však budou vypláceny až zpětně, po zaplacení díla zhotoviteli – konsorciu společností Zakládání staveb a Metrostav, které nám poskytlo celý objem prostředků na financování výstavby formou dodavatelského úvěru. Po kolaudaci elektrárny a jejím uvedení do trvalého provozu bude třeba zhotoviteli prostředky splatit, což vyřešíme formou dlouhodobého bankovního úvěru na 18–20 let. Splátky budou hrazeny především z výnosů prodeje elektřiny; jakýkoli další investiční sponzorský dar však toto splácení může urychlit, a tím zvýšit objem prostředků, které budou bezprostředně k dispozici pro charitativní práci.“
„Investice do malých vodních elektráren na území České republiky jsou v posledních letech velmi pomalu návratné – z pohledu energetické využitelnosti totiž na tuzemských řekách zbývají už jen profily s malými spády, a tedy s malým energetickým potenciálem; i těch už je navíc velmi málo. Do kategorie elektráren s malým spádem patří také ta naše; návratnost investice na její pořízení činí minimálně 15 let, proto nyní řešíme refinancování elektrárny dlouhodobým úvěrem. Refinancování pro nás zajišťuje jeden z hlavních partnerů Energeii – společnost KPMG s týmem doc. Zdeňka Tůmy, bývalého guvernéra ČNB.“
„Když naše organizace před lety vznikala, seznámili jsme se s Nadačním fondem Klíček, který v České republice s budováním dětského hospice začal. Jejich práce i přístup ke světu nám byly velmi blízké, takže jsme se rozhodli spojit síly a projekt dětského hospice uskutečňovat ve vzájemném partnerství. Hospice pro děti vypadají a fungují jinak než hospice pro dospělé – to hlavní, co nabízejí, totiž není jen péče na samotném konci života, ale především dlouhodobá průběžná praktická pomoc a podpora rodinám, u jejichž dětí byla diagnostikována nějaká život ohrožující nebo život omezující choroba. Rodiny s takto vážně nemocnými dětmi musejí čelit mnoha těžkostem – čekaným i nečekaným – a je dobře, může-li je na jejich cestě někdo citlivě a pokorně doprovázet.“
Vypravte se s námi do historie české energetiky, společně ale nahlédneme i do její budoucnosti. Hostem podcastu je Tomáš Hüner, ředitel divize chytré infrastruktury v českém Siemensu, který se oblasti energetiky věnuje již více než 30 let.
Průmyslové metaverzum – nový svět, který zrcadlí a simuluje skutečné stroje, továrny, města, dopravní sítě a ostatní i velmi složité systémy – nabídne svým aktérům interaktivní reprezentace a simulace skutečného světa v reálném čase. V dějinách průmyslu představuje zcela novou kapitolu, kterou začínáme společně psát.
Reprezentativní budova Opery v Dubaji, hlavním městě stejnojmenného emirátu, v sobě skrývá špičková zařízení Siemens, která symbolizují pronikání moderních technologií této společnosti nejenom do exkluzivních koncertních sálů. Jsou také příkladem pro budování inteligentních měst.
Budoucím trendem zemědělství je udržitelné pěstování plodin s méně zdroji a bez použití chemických přípravků. Aby zemědělci mohli vyhovět těmto novým nárokům a požadavkům, musejí úzce spolupracovat s průmyslem, který jim dokáže poskytnout potřebné nástroje. Jak dobře může taková spolupráce fungovat, názorně předvádí FRAVEBOT – robot, který na brněnské rodinné farmě Ráječek monitoruje a sklízí jahody.
