Digitalizace je dnes pro průmysl tím, čím byla na konci 19. století elektrifikace

Můžete říci, jaké byly úplné počátky působení společnosti Siemens v českých zemích?

Společnost Siemens založila v českých zemích obchodní zastoupení v roce 1890. Aktivní však na tomto území byla již desítky let předtím. Z významných momentů této doby můžeme zmínit například instalaci elektrického osvětlení v Rustonově libeňské strojírně v roce 1881 nebo v pražském Nosticově – dnes Stavovském – divadle v roce 1885. V 90. letech 19. století pak Siemens instaluje osvětlení v řadě dalších průmyslových závodů a veřejné osvětlení v mnoha městech, podílí se na výstavbě elektráren, například v Brně, ve Frýdlantu nebo v Rumburku, účastní se také budování městských elektrických drah.

To tedy bylo ještě za Rakouska–Uherska, a co Siemens a první československá republika?

Z tohoto období můžeme zmínit například to, že krátce po vzniku samostatného československého státu se Siemens zásadním způsobem podílel na vybudování moderní telegrafické a telefonické ústředny v Praze na Žižkově. Dalším důležitým milníkem pak byla fúze s Elektrotechnickou a strojírenskou, a. s., v Mohelnici, kterou vznikla firma Siemens Elektrotechnika, dnešní Siemens Elektromotory Mohelnice. Tímto krokem se Siemens v Československu etabloval i jako tuzemský výrobní podnik. V roce 1945 však byl tento podnik stejně jako veškerá další aktiva společnosti Siemens na území tehdejšího Československa znárodněn.

Jak reagoval Siemens na celospolečenské změny v roce 1989?

Siemens znovuotevřel československé zastoupení krátce po sametové revoluci, hned v roce 1990. K zásadním momentům následujících let pak patřilo opětovné zakoupení mohelnické továrny, která je dnes pod názvem Siemens Elektromotory Mohelnice největším závodem na výrobu nízkonapěťových asynchronních elektromotorů v Evropě. Dalšími významnými počiny byly akvizice výrobních závodů ve Frenštátě a Drásově, vybudování zcela nové továrny v Trutnově, koupě letohradské společnosti OEZ (Orlické elektrotechnické závody) a v roce 2003 převzetí brněnské továrny na výrobu parních turbín (dnešní Siemens Energy). Dnes se intenzivně zaměřujeme především na zvyšování přidané hodnoty. Postupně jsme v každém ze závodů vybudovali vývojové oddělení a zapojili tyto závody do celosvětové sítě výzkumu a vývoje koncernu Siemens. Tento trend vyvrcholil v roce 2013, kdy jsme v Praze otevřeli vývojové a prototypové centrum, dnes působící pod názvem Siemens Advanta, které vyvíjí produkty pro celý koncern Siemens, a má tak celosvětově nezastupitelné postavení. Toto centrum samozřejmě pomáhá i zákazníkům v České republice, aby si v oblasti digitalizace dokázali snáze najít svou vlastní cestu.

Jak si Siemens ČR stojí v oblasti vývoje a výzkumu v současné době?

V současnosti má Siemens v České republice sedm vývojových center s evropskou nebo globální působností a deset center kompetenčních. V oblasti vývoje a aplikace inovací zaměstnáváme více než tisícovku lidí. Tato fakta, myslím, dostatečně dokládají to, že z hlediska vývoje produktů s vysokou přidanou hodnotou máme jako firma velmi silnou pozici, a to nejen v České republice.

Díky čemu si společnost Siemens stále udržuje tak silnou pozici na trhu, navíc v tak širokém spektru činností?

Klíčem ke zvýšení konkurenceschopnosti jakékoliv firmy – nejen české, ale i zahraniční – vždy byly inovace. Udržování, resp. Posilování konkurenceschopnosti je v dnešní době podle mého velmi těsně spjato s digitalizací a pouze ten, kdo s ní začne – nebo spíše začal – včas, může v tomto soutěžení obstát. My se snažíme v této oblasti určovat trendy a našim zákazníkům pomáhat, aby se na cestě k digitalizaci neztratili. Pomáháme jim tak, aby prostřednictvím digitalizace svých provozů byli lépe připraveni na celospolečenské změny, jichž jsme dnes svědky. Nemusí přitom jít jen o dopady současné pandemie, ve hře jsou zcela obecné vlivy vědecko-technického pokroku. V posledních letech se často hovoří o konceptu Průmyslu 4.0. To je zcela nový pohled na průmyslovou výrobu, v jehož rámci byl zaveden pojem tzv. digitálních dvojčat, což je jakási virtualizace celého výrobního procesu, vývoje výrobku a výrobku samotného. Realizace tohoto konceptu umožňuje výrazně zkrátit celý výrobní proces – od návrhu výrobku přes jeho konstrukci, virtuální ověření funkčnosti, nasimulování výroby až po sledování jeho reálného provozu a následnou recyklaci, což je z pohledu udržitelnosti všeho našeho podnikání rovněž důležitá fáze životního cyklu výrobku. Právě toto je trend, který bude v následujících letech – bez ohledu na současnou pandemii, nebo možná v souvislosti s ní o to silněji – rozhodovat o tom, která firma na trhu uspěje. Připomínáme-li si v této době počátky působení společnosti Siemens v českých zemích, můžeme se v kontextu výše uvedeného pokusit o jistou historickou paralelu. Tak jako na sklonku 19. století byla pro úspěch průmyslových firem klíčová elektrifikace a zavádění technologií využívajících elektrickou energii, je dnes tímto zásadním hybným činitelem digitalizace.

Je tedy právě toto způsob, jak si hodlá Siemens udržet i v příštích letech pozici technologického průkopníka?

Obecně platí, že na počátku jakékoli větší pozitivní změny musí být vize, bez vize může být těžko někdo pionýrem. Všichni vědci a objevitelé, kteří změnili svět, měli vizi, jak by tento svět měl vypadat. Společnost Siemens měla ve svých řadách vždy celou řadu vizionářů a ti svého času přišli s velmi revolučním nápadem, a to propojit svět hardwaru, v čemž byl Siemens vždy velmi silný, se světem softwaru a následně i se světem umělé inteligence. Toto propojování nastalo v době, kdy řada jiných firem jen kroutila hlavami a předvídala, že naše firma dopadne špatně, pokud se bude takto rozkročovat. Nastal však pravý opak a ze Siemensu se stala možná jediná firma na světě, která dokáže pokrýt portfolio potřeb svých zákazníků sahající od produktů, které mohou zapojit přímo do svých výrobních procesů, až po systémy, které tyto produkty řídí a optimalizují. Nově je součástí tohoto portfolia také cloudová vrstva MindSphere, což je náš unikátní systém, který dokáže velmi efektivně sbírat velká data, analyzovat je, vyhodnocovat a následně dávat uživatelům zpětnou vazbu, jak mají své výrobní prostředky provozovat. Byla to tedy silná vize, která přesvědčila všechny o tom, že Siemens vykročil správným směrem. Následně se již jednalo o systematický postup naplňování této vize, od budování vědecko-výzkumných kapacit přes akvizice menších i větších firem, které doplnily portfolio tak, aby se vize mohla naplnit, až po současný stav, kdy již jsou cíle naší vize hmatatelné, mají podobu reálných produktů, které můžeme nabízet svým zákazníkům. Abych se ale vrátil k otázce: rozhodně budeme pokračovat v digitalizaci, do které jsme již investovali obrovské úsilí a finanční prostředky. Digitalizace našich závodů a všech našich procesů se v pandemické době ohromně osvědčila. Více než kdy jindy totiž ukázala, že firma, která má své procesy digitalizovány a zavádí principy Průmyslu 4.0, je daleko méně náchylná k negativním změnám, kterými nyní procházíme. Toto mé přesvědčení potvrzuje nedávná studie Svazu průmyslu a dopravy ČR. Podle ní si již řada firem uvědomila, že v minulých letech promarnila příležitost a že do budoucna je digitalizace možná jedinou cestou k tomu, aby si udržely konkurenceschopnost.

Zaměstnanci řady průmyslových firem se však tohoto vývoje obávají, protože se domnívají, že je digitalizace, resp. s ní související automatizace a robotizace připraví o práci. Jsou tyto obavy oprávněné?

Je nutné si uvědomit, že české firmy dlouhá léta v mezinárodní konkurenci využívaly toho, že zdejší pracovní síla byla levná, a přitom poměrně kvalifikovaná a výkonná. Tato výhoda však již do značné míry zmizela, protože mzdy u nás dlouhodobě rostou. Další ekonomický růst je proto podmíněn zvýšením produktivity práce a přidané hodnoty, čehož však lze bez digitalizace dosáhnout jen těžko. Digitalizace a automatizace přitom rozhodně nemusejí vzbuzovat obavy. Podíváme-li se totiž do již zmíněné studie SP ČR, plyne z ní, že ve firmách, které již digitalizaci a principy Průmyslu 4.0 zavedly, dokonce vzrostl počet zaměstnanců, protože firmy nejenže začaly díky zkvalitnění produkce získávat větší počet zakázek, ale digitalizace jim také umožnila vytvořit celé nové obchodní modely a vytyčit nové směry podnikání. Podle mne je tedy klíčové postupně a systematicky připravovat generaci, která je dnes již v produktivním věku, a hlavně mladou, nastupující generaci tak, aby dokázaly pracovat v novém, digitálním prostředí co nejefektivněji a s maximálním možným porozuměním jeho pravidlům a přínosům. Jedním dechem je přitom nutné dodat, že lidé s bohatými praktickými zkušenostmi z předdigitální éry budou potřeba stále, zejména proto, aby tyto zkušenosti předávali mladé generaci, která tyto často velmi užitečné zkušenosti právě kvůli technologickým změnám posledních let již nedokáže vlastními silami získat. Dodejme ještě, že se určitě nebude jednat o skokovou změnu, nebude to tedy žádná digitální revoluce, ale spíše evoluce.