Mohu se na úvod zeptat, jak jste přišla ke svému netypickému jménu – Megi?
Ano, to je takový můj „icebreaker“. Rodiče jsou Češi, žijeme v Česku, nemám žádné zahraniční kořeny. Mám ale staršího bratra a když mě máma čekala, dívali se spolu na Simpsonovi. Maggie Simpsonová jim připadala jako hrozně roztomilé miminko a říkali si, že by bylo fajn, kdybych i já byla takto roztomilá. „Megi“ byla ze začátku jen pracovní jméno, se kterým se nakonec tak sžili, že mi ho chtěli dát skutečně. Pravopis ale musel schválit Ústav pro jazyk český, a ten doporučil tuto českou formu – Megi.
Vaše podnikání vychází z diplomové práce, ve které jste navrhla robotické lakovací pracoviště využívající snímání pohybu a imitace práce lakýrníka. Za tuto práci jste v roce 2020 také obdžela Cenu Wernera von Siemense za nejlepší absolventskou práci na téma Průmysl 4.0. Jak se to přihodilo, že se z mladé studentky takto rychle stala úspěšná podnikatelka?
Oceněná diplomová práce, která byla mojí absolventskou prací na Fakultě strojní ČVUT, se opravdu stala základem start-upu, ve kterém teď působím. Jako škola jsme tehdy byli kontaktováni jednou českou průmyslovou lakovnou, která chtěla pomoct s robotizací výroby. Téma se mi líbilo a v diplomové práci jsem navrhla koncept řešení, které umožňuje učit roboty čistě sledováním anebo napodobováním pohybu člověka. V diplomové práci je popsaný koncept i prototyp. No a od té doby jsem začala pracovat na vlastním start-upu, kde jsme můj nápad rozvinuli do produktu, který se stal jádrem našeho podnikání.
Bylo důvodem vašeho rozhodnutí začít podnikat poznání, že vaše řešení je přenositelné na více firem a že má velký obchodní potenciál?
Ano, přesně tak to bylo. Diplomovou práci jsem za tímto účelem určitě nedělala. Ze začátku jsem to brala čistě jako zajímavý technický problém. Během práce na novém řešení jsem ale přišla na to, že existuje velké množství výrobních firem, které třeba už i mají roboty, ale neumějí s nimi dobře zacházet, protože programování robotů je pro ně těžká překážka. Ukázalo se, že naše řešení má velký potenciál. A v neposlední řadě to byla právě Cena WvS, která mě donutila začít přemýšlet, co s tím dál. Kdybych se do ní nepřihlásila a cenu nezískala, možná bych diplomovou práci založila do šuplíku a nechala to být.
Hned v následujícím roce 2021 jsme vstoupili do akcelerátoru pro úplně začínající start-upové týmy. Ještě jsme ani neměli založenou firmu, jen jsme začínali rozvíjet business plán a přemýšlet o tom, jak by naše budoucí firma měla vypadat. Byl to celoevropský program, ve kterém jsme zvítězili v naší kategorii. A pak už se to rozjelo naplno.
Kolik vás je ve firmě dnes?
Dnes je nás 14 a tento rok chceme získat minimálně další 3-4 lidi, protože tento rok chceme začít rychleji růst – jak v týmu, tak i v prodeji. Vše si děláme sami, celkový „product lifecycle“ od začátku do konce.
Jak vypadá vaše zařízení a co umí?
Naše zařízení sestává z hardwaru i ze softwaru. V hardwarové části jsou umístěny senzory, které snímají pohyby člověka. Celé zařízení je malé a kompaktní, takže ho lze lehce přenést na pracoviště, kde se např. lakuje ručně. Lakýrník předvede lakování přesně tak, jak ho rutinně dělá, a náš hardware tuto ukázku zaznamená a uloží. Pak přichází na řadu software, který z těchto nasnímaných dat o pohybu plus nějakých dalších automaticky vygeneruje příslušný robotický program.
Je to tedy vlastně jakýsi mezičlánek mezi člověkem a robotem?
Ano, je to způsob, jakým se digitalizuje know-how a zkušenosti pracovníků v provoze. Dáváme jim nástroj, který jim umožní, aby to, co umí a znají, zdigitalizovali a vložili do robota. Propojujeme lidi, kteří často nemají s robotikou nic společného, ale umí dobře svoji práci, s robotem, který je naopak úplně hloupý, ale díky našemu řešení může využívat know-how těchto lidí.
Je to zcela jiný přístup než takový ten standardní, kdy se zaměstnavatel například rozhodne propustit většinu lakýrníků a nahradit je roboty. Jenže k těm robotům si musí najmout programátory. De facto tedy nahradí lidi, kteří měli know-how, výrazně dražšími lidmi, kteří technologii často vůbec nerozumí.
V našem podání je to přesně naopak: nepotřebujete programátory a naopak si podržíte lidi, kteří mají zkušenost s výrobou. Je samozřejmě pravda, že s roboty nebudete potřebovat lakýrníků tolik, ale určitě to není důvod k tomu je propouštět. Náplň práce lidí se dá vždy transformovat na lepší a s vyšší přidanou hodnotou. Zručný lakýrník přeci nemusí lakovat celou pracovní dobu to samé. Může svoje schopnosti rozškálovat do jednotlivých robotických programů a roboty tu práci pak dodělají za něj. Svému zaměstnavateli přinese vyšší hodnotu a sám se bude mít lépe. Jak víme, na trhu práce je obrovský nedostatek pracovních sil. S našim řešením se určitě nestane, že by se začalo masivně propouštět, ale mnohem pravděpodobněji se stane to, že se ve firmách bude rozšiřovat kapacita výroby.
Obsahuje vaše řešení prvky umělé inteligence (AI)?
Naše zařízení dnes nedokáže generovat programy samo od sebe. V žádném případě se nejedná o generativní umělou inteligenci, která je dnes trend. Pro každý náš robotický program je potřeba, aby na začátku přišel člověk a ukázal, co chce, aby robot dělal. Samozřejmě, že zatím chytré algoritmy jsou. Kdybychom jen čistě vzali ukázku a nechali robota, aby ji zopakoval 1:1, nefungovalo by to dobře. Robot má svoje specifika, je to stroj. Proto pro něj musíme každou lidskou ukázku zoptimalizovat.
Lze zjednodušování programování a vůbec ovládání výrobních strojů, ne jen robotů, chápat jako obecný trend v průmyslu?
Myslím si, že to tak je. Existuje na to i spousta výzkumných projektů. Robotizace zažívá obrovský boom a dnes robotizují už i firmy, které nemají odborníky na programování. Robotizace postupně vstupuje i do menších a středních podniků anebo rodinných firem. Čím víc robotů je, tím víc ale pociťujeme nedostatek lidí, kteří s nimi umí pracovat. A logicky, tím je také větší poptávka po jednoduchých řešeních.
Takže i my teď paralelně pracujeme na řešení, které by bylo ještě o jeden krok autonomnější. Přenést generativní AI do světa výrobních operací, které musí být deterministické, bezpečné a s vysokou kvalitou, je výzva. Ale pracuje se na tom. Díky spolupráci s CIICR ČVUT jsme se stali součástí velkého evropského konsorcia, které bude příští 4 roky pracovat na úpravě velkých základních AI modelů pro průmyslové aplikace. Je to velký projekt a my jako RoboTwin jsme tam v roli partnera v oblasti průmyslové automatizace – přinášíme případy užití (use cases) a následně pro ně validujeme technologie. To je jednoznačně trend, který přichází a je potřeba.
Myslím si, že to bude hrozně zajímavé, až se podaří rozšířit generativní AI principy do průmyslové výroby. A hlavně až se rozšíří tak, že budou přijímány uživateli. Rozdíl mezi reálným stavem průmyslu a výsledky vědy a výzkumu je obrovský. Když někdo přijde s řešením, které je moc daleko od stavu, ve kterém se průmysl dnes nachází, lidi ho nepřijmou. Bude to pro ně příliš nové a bude to příliš disruptovat způsob práce, na který jsou zvyklí.
Když se vrátíme k vašemu řešení, existuje nějaké omezení vzhledem ke složitosti úkonů, které jste schopni načíst a digitalizovat?
Naše technologie samozřejmě určitá omezení má, nicméně v porovnání s jinými je mnohem flexibilnější. Je založena na počítačovém vidění, což automaticky znamená, že nebude fungovat v úplné tmě apod. Co se týče komplexnosti pohybu, tam žádné omezení není. Velmi dobrým příkladem je zmíněné lakování, se kterým jsme začínali, protože tam se pracuje s velmi komplexními trajektoriemi pohybu. Tyto křivky matematicky popsat a všechny složité pohyby nějakým způsobem naprogramovat vlastně vůbec nejde. V případě vysoce komplexních robotických trajektorií je naše řešení asi úplně to nejjednodušší. Pochopitelně ale existují určité limitace robota jako takového. Jsou polohy, kam se robot prostě dostat nedokáže.
Roboty používají různé programovací jazyky. Jste schopni se napojit na jakéhokoliv výrobce?
To je dobrá otázka. Zvolili jsme takový přístup, abychom nebyli invazivní, ale naopak kompatibilní. Proto způsob, kterým generujeme robotické programy, je absolutně kompatibilní s jakýmkoliv standardním způsobem programování. V současné době podporujeme šest různých robotických značek – výrobců, kteří mají největší zastoupení na trhu. To je vlastně jedna z našich největších výhod. Pokud zákazník například už má robota a má na něm i nějaké programy, může k nim jednoduše přidat nové programy, které vygeneruje s námi. A může je vzájemně volně zaměňovat.
Kdo je typickým zákazníkem vašeho řešení?
Naše řešení je velmi prospěšné v menších a středních firmách; typicky tam, kde mají malé výrobní série nebo vůbec zákaznická řešení. Kde je tedy potřeba robota neustále přeprogramovávat. Potenciální zákazníky ale máme například i z automobilového průmyslu a s některými už i konrétně jednáme. Malosériovost totiž vstupuje i do velkých korporátů ve formě výroby náhradních dílů, oprav apod. I tyto velké firmy narážejí na to, že programovat robota klasicky se jim nevyplatí finančně anebo i časově.
Máte u nás nebo i ve světě konkurenci?
Máme, ale také na úrovni start-upů. Vzhledem k tomu, jak je tento trh obrovský a jak rychle roste (asi o 30 % meziročně), tak si ale při prodejích nekonkurujeme, naopak si spíš pomáháme. My, stejně jako oni, tím, že oslovujeme zákazníky, děláme vlastně osvětu inovativním řešením. Díky tomu jsou pak lidi otevřenější je vyzkoušet.
Jaká je vaše pozice vůči velkým robotickým firmám?
Odpovědí je pohled na dynamiku trhu. Velké zaběhnuté firmy mají největší zisky z hardwaru, který dodávají do celého světa. Jejich hlavním produktem jsou roboty, čili stroje. Potřebný software pak obstarává mnoho malých firem, které se pohybují v okolí těchto výrobců. Opravdu velkých výrobců robotů je na světě 5-6, ale kolem nich jsou stovky start-upů, které k jim dodávají jednotlivé dílči technologie. Ty opravdu velké firmy těží z agility těch malých, což je pro ně výhodnější než rozhýbat svůj vlastní kolos a začít investovat do vývoje něčeho inovativního. S výrobci robotů máme silné partnerství, kdy my jim umožňujeme up-selling jejich zařízení a oni nám na oplátku dodávají leady nebo přímo zákazníky. Takže je to zcela win-win situace.
Jakým dalším aplikacím kromě lakování se věnujete?
Od čistě lakování se posunujeme k dalším podobným operacím ve výrobě, nicméně pořád se držíme nejvíc povrchových úprav. Kromě lakování mokrého i práškového máme broušení, leštění nebo třeba nanášení barvy plazmovým hořákem a tryskání. Obecně ale naše řešení lze použít na digitalizaci jakéhokoliv pohybu. Často se nám stává, že si nás najdou sami zákazníci ze zcela jiných oborů. A to je impulz, kdy začínáme zkoušet úplně nové věci.
Segment, ve kterém se pohybujeme, je obecně moc hezký. A dostáváme se k opravdu velmi zajímavým případům. Fungujeme tak, že když se nám člověk ozve a řekne, že by chtěl pomoct zrobotizovat výrobu, přijedeme za ním. Jsme schopni u něj na místě velmi rychle zprovoznit celý náš systém a ukázat mu přímo v jeho výrobě na jeho produktech a na jeho robotu (pokud nějaký má), jak to funguje. Zákazníci se tak mohou přesvědčit velmi snadno a na vlastní oči, během jednoho dne, jak by to vypadalo, kdyby tento produkt od nás měli. To je moc hezká část naší práce a vůbec automatizace obecně. Cokoliv se udělá, tak to pomáhá zlepšit proces a můžete to aplikovat úplně na cokoliv.
