Vody mezi norskými městečky Oppedal a Lavik brázdí den co den mohutný trajekt. Loď dlouhá 80 metrů a široká 20 metrů se k pobřeží blíží tiše a majestátně jako bílá velryba. Teprve když dokořán otevře svá „ústa“, ozve se řev motorů. To startují desítky nákladních automobilů, které vyjíždějí z paluby na pevnou zem. Z paluby lodi, kterou pohání elektřina.
Trasa lodi měří šest kilometrů a trajekt ji propluje čtyřiatřicetkrát denně. Jeho cesta navazuje na evropskou silnici E39, což výrazně zhušťuje zdejší provoz. Ještě donedávna tady jezdil trajekt s klasickým dieselovým motorem a každý rok spálil jeden milion litrů nafty! Do norské krajiny tak nejen dopadaly emise v objemu 2 680 tun oxidu uhličitého, ale kromě toho se okolím šířil nepříjemný hluk. Nyní je tento problém vyřešen díky elektrickému pohonu lodi.
Trajekt na elektrický pohon, který neprodukuje absolutně žádné emise a je tichý jako tajemný přízrak, představuje první a jediné plavidlo svého druhu na světě. Má kapacitu 360 cestujících a 120 vozidel a jen polovinu váhy běžného trajektu. Je totiž vyroben z hliníku a nikoli z oceli jako ostatní lodě. I proto je lodní konstrukce odolná proti korozi, aniž by potřebovala speciální antikorozní nátěr. Minimální nároky na údržbu výrazně snižují provozní náklady.
Unikátní plavidlo se zrodilo díky soutěži o nejekologičtější trajekt, kterou před pěti lety vyhlásilo norské ministerstvo dopravy a spojů. Dieselová loď natolik narušovala jinak idylické prostředí dané lokality, že situaci bylo třeba řešit. Vítězné plavidlo vzniklo ve spolupráci konstruktérů společnosti Siemens a norské loděnice Fjellstrand. Přestože trajekt vozí deset tun lithium-iontových baterií, je – jak už bylo řečeno – zhruba o polovinu lehčí než konvenční trajekty obdobných rozměrů. Kromě konstrukce z hliníku za to vděčí také nižší váze samotného pohonného systému. Celkový provoz trajektu je levnější než při spalování nafty.
Akumulátory trajektu dokáží pojmout 1 000 kilowatthodin elektrické energie, jež proudí do dvojice elektromotorů, každý s výkonem 450 kilowat. To trajektu vystačí na zhruba tři dvacetiminutové cesty mezi městy a pak je třeba akumulátory dobít. Aby byla doprava plynulá, v obou přístavištích jsou nainstalovány ještě další baterie o kapacitě 260 kilowatthodin, z nichž jsou lodní akumulátory dobíjeny při každé zastávce lodi. Tím konstruktéři vyřešili i problém s omezeným výkonem místní rozvodné sítě. Kdyby se totiž trajekt při každé zastávce dobil rychle přímo z ní, pravděpodobně by tím vyhodil pojistky v domácnostech v širokém okolí. Baterie v přístavištích jsou pomalu nabíjeny během doby, kdy je trajekt na moři, a jakmile dorazí, nahromaděnou energii mu bleskově předají.
Trajektů na elektrický pohon by Norsko potřebovalo zhruba padesát, na tolika místech se potýká s negativními dopady využití dieselových motorů v lodní dopravě. Snad se dočká. A s ním i celá naše těžce zkoušená planeta.
Vypravte se s námi do historie české energetiky, společně ale nahlédneme i do její budoucnosti. Hostem podcastu je Tomáš Hüner, ředitel divize chytré infrastruktury v českém Siemensu, který se oblasti energetiky věnuje již více než 30 let.
Průmyslové metaverzum – nový svět, který zrcadlí a simuluje skutečné stroje, továrny, města, dopravní sítě a ostatní i velmi složité systémy – nabídne svým aktérům interaktivní reprezentace a simulace skutečného světa v reálném čase. V dějinách průmyslu představuje zcela novou kapitolu, kterou začínáme společně psát.
Reprezentativní budova Opery v Dubaji, hlavním městě stejnojmenného emirátu, v sobě skrývá špičková zařízení Siemens, která symbolizují pronikání moderních technologií této společnosti nejenom do exkluzivních koncertních sálů. Jsou také příkladem pro budování inteligentních měst.
Budoucím trendem zemědělství je udržitelné pěstování plodin s méně zdroji a bez použití chemických přípravků. Aby zemědělci mohli vyhovět těmto novým nárokům a požadavkům, musejí úzce spolupracovat s průmyslem, který jim dokáže poskytnout potřebné nástroje. Jak dobře může taková spolupráce fungovat, názorně předvádí FRAVEBOT – robot, který na brněnské rodinné farmě Ráječek monitoruje a sklízí jahody.
