Dokážou stroje porozumět člověku? Vědci na tomto úkolu intenzivně pracují, a pokud toho dosáhnou, od základu tím změní lidskou komunikaci. Budeme si muset zvyknout na novou paletu projevů emocí, které stroje vnesou do našeho běžného života.
Lidi často reagují na počítače a hlavně roboty jako na živá stvoření – dávají jim přezdívky, pochválí je po skvělém výkonu, ale ukazují jim i hněv a zklamání. Počítačům podvědomě připisujeme jisté sociální role a dokonce ve vztahu k nim dodržujeme zažité normy slušnosti a kulturní zvyklosti. Clifford Nass ze Stanfordské univerzity rozsáhlým výzkumem prokázal, že pokud počítač komunikuje ženským hlasem, lidé se k němu automaticky chovají jako k něžnému pohlaví.
Mohou nám stroje emoce opětovat? Dnes samozřejmě ještě ne, ale podle profesorky Elisabeth Andréové z Ústavu pro informační technologie Augsburské univerzity vědci už dosáhli v laboratořích výrazného pokroku. „Aby se ,emocionalita‘ dostala do praktického života, je potřeba se soustředit na výzkum tří oblastí: naučit stroj detekovat lidské emoce, porozumět jim a adekvátně zareagovat,“ vysvětluje E. Andréová.
Detekce chování nebude příliš složitá. Senzory dokážou odhalit chování partnera poměrně snadno – smích či veselý tón hlasu bez problémů zachytí kamera či mikrofon. Technologie se vyvíjejí velmi rychle. Nejen z hlediska citlivosti, ale i cenové dostupnosti. Před pár lety vyšel „oční tracker“ – kamera, která dovede udržovat oční kontakt – na 20 tisíc eur. Dnes se výkonné modely prodávají za 150 eur. Detektory pohybu a gest jsou už standardním vybavením mnohých běžných herních konzolí. K dispozici je množství dalších senzorů, které počítači napovědí, v jaké jsme náladě – mikrofony, snímače tlaku, pulzu, teploměry a samozřejmě další kamery.
Počítač může mít dostatek informací o projevech lidské emoce, ale dokáže ji i správně „přečíst“? To je další, zásadní krok k emocionální inteligenci strojů. Lidské projevy emocí však hrají množstvím jemných odstínů a často se v nich nevyzná ani lidský partner. Například když pozdvihneme koutky úst. Dá se to interpretovat jako dobrá nálada, anebo situace, kdy kdosi krátce předtím utrousil dobrý vtip? Anebo jen jako smutný rezignovaný úsměv?
Existují čtyři základní emocionální kategorie – veselost, smutek, hněv a neutrální stav. Experimenty ukazují, že software se v nich dokáže celkem přesně zorientovat.
V experimentu na berlínské Technické univerzitě dobrovolníci vyslovovali stejné věty, podbarvené dokonce sedmi různými emocemi – laskavě, prosebně, nazlobeně… Počítač dokázal emoce rychle identifikovat s úspěšností takřka 80 % v situacích, kdy herci vyjadřovali svoje emoce výrazně a jasně. Ani člověk by to nedokázal o mnoho lépe.
Detekci vyhraněných emocí, jako je hněv a zlost, lze už dnes využívat například v call centrech. Jestliže při poskytování běžných informací počítač zaregistruje rozhořčeného zákazníka, může ho přepnout přímo na člověka, který osobně vyřídí jeho stížnosti. V blízké budoucnosti by mohly softwary „čtoucí“ specifické citové reakce přispět například k bezpečnosti na cestách. Budou moci zjistit náladu řidiče, případně jeho fyzickou dispozici, a reagovat na to. Únavu vyčtou z analýzy hlasu či sledování očí, například jak často se dívá na hodinky. Senzory tlaku v sedačce zase rozpoznají fyzické napětí, stejně jako snímače tlaku a teploty na volantu, které vypovídají o pevnosti stisku. Jakmile počítač zaregistruje podivné chování, může na to řidiče upozornit, případně změnit styl hudby přehrávané v autě.
Adekvátní reakce je právě to, co dovrší interakci člověk-stroj. Jinými slovy: počítač bude schopen vyjádřit sebe sama a vyslat vlastní signály, aby rozvinul obousměrnou komunikaci. Jemné doladění tohoto vztahu je stále otázkou budoucnosti, ale už dnes si dokážeme představit jeho výhody. Například v kanceláři stroj „vycítí“, že na člověka „padla“ únava, je přetížený nebo se naopak nudí. Může změnit teplotu, případně intenzitu světla. Převezme roli pozorného a vnímavého kolegy.
Jenže emocionální stavy nejsou až tak čitelné. Často, i mezi lidmi, je třeba se vzájemně naladit. Bližší kolegové se dobře znají a rozumějí si i díky neverbálním prvkům komunikace. Vytvoří si pocity vzájemné důvěry, mají společný humor, stejné reakce na podněty. Zvládnout tyto jemné emocionální interakce nebude pro stroj jednoduché: bude se muset svými poznávacími softwary naučit, co je pro jeho „lidského partnera“ standard, jak reaguje na různé situace a vůbec – zda má co do činění s cholerikem, nebo flegmatikem. Dokonce i lidé sami s tím mají problém. Vždyť základem dobrých vztahů je znalost toho druhého.
Stroj s výjimkou humanoidního robota samozřejmě nikdy nedokáže reagovat jako člověk. „Dočkáme se zřejmě nových forem kontaktu a tyto formy se stanou běžnou formou naší komunikace,“ myslí si E. Andréová. Například francouzští vědci učí počítač vyjadřovat vlastní emoci proudem vzduchu. Když se zlobí, fouká silně a přerušovaně, v dobré náladě je jemný a s partnerem se mazlí příjemným vánkem.
Vypravte se s námi do historie české energetiky, společně ale nahlédneme i do její budoucnosti. Hostem podcastu je Tomáš Hüner, ředitel divize chytré infrastruktury v českém Siemensu, který se oblasti energetiky věnuje již více než 30 let.
Průmyslové metaverzum – nový svět, který zrcadlí a simuluje skutečné stroje, továrny, města, dopravní sítě a ostatní i velmi složité systémy – nabídne svým aktérům interaktivní reprezentace a simulace skutečného světa v reálném čase. V dějinách průmyslu představuje zcela novou kapitolu, kterou začínáme společně psát.
Reprezentativní budova Opery v Dubaji, hlavním městě stejnojmenného emirátu, v sobě skrývá špičková zařízení Siemens, která symbolizují pronikání moderních technologií této společnosti nejenom do exkluzivních koncertních sálů. Jsou také příkladem pro budování inteligentních měst.
Budoucím trendem zemědělství je udržitelné pěstování plodin s méně zdroji a bez použití chemických přípravků. Aby zemědělci mohli vyhovět těmto novým nárokům a požadavkům, musejí úzce spolupracovat s průmyslem, který jim dokáže poskytnout potřebné nástroje. Jak dobře může taková spolupráce fungovat, názorně předvádí FRAVEBOT – robot, který na brněnské rodinné farmě Ráječek monitoruje a sklízí jahody.
