Stalo se to jednoho zimního dne před čtyřmi a půl tisíci lety. Lidstvo ještě nezačalo sepisovat Bibli, čekalo na vynález loukoťového kola a pyramidy byly v Egyptě relativně čerstvou módní novinkou. Neznámý umělec právě tehdy v norském Rødøy dokončil svou nejnovější rytinu. Zobrazuje lovce na běžkách.
Lyže jsou však dokonce ještě o několik tisíc let starší pomůckou. Vyvinuly se v oblasti mezi západní Sibiří a Laponskem postupným prodlužováním a zužováním sněžnic. Nebyly samozřejmě sportovním náčiním, jak je chápeme dnes, ale prakticky jediným dopravním prostředkem v krajině, kterou po značnou část roku pokrýval sněhový příkrov. Lyže provázely severské národy staletími, byly praktickým pomocníkem běžného lidu i taktickým prostředkem pro vojsko. Vstoupily i do legend a hrdinských příběhů. Jedna z nich se váže k roku 1206, kdy zuřila občanská válka mezi rody Birkebeiner a Bagler. Právě tehdy měli dva oddaní strážci v divoké sněhové vánici absolvovat s maličkým, právě osiřelým, korunním princem Haakonem IV., ukrytým ve vaku, padesát čtyři kilometry dlouhou cestu do bezpečného Trondheimu. Dnes si jejich hrdinství připomínají norští lyžaři při závodu Birkebeiner, do kterého nastupují se symbolickým, 5,5 kilogramu těžkým batohem na zádech.
Mluvíme-li o závodech, tak ty úplně první doložené se konaly v roce 1767 pod taktovkou norské armády. Soutěžilo se ve střelbě a lyžování, sjezdu a běhu s plnou polní. Lyžování se zkrátka rozvíjelo jako důležitá vojenská dovednost. Jak tehdejší běžky vlastně vypadaly? Byly vyrobeny z jednoho kusu dřeva listnatého stromu a na dnešní vkus byly značně dlouhé. Jejich výroba se však stala již sofistikovaným a uznávaným řemeslem. Až do devatenáctého století provázela lyžaře též dlouhá hůl sloužící jako opora při jízdě a zatáčení, jako pomůcka při brzdění a v případě nouze i jako zbraň. Dvě hole byly převzaty až od vyznavačů telemarku. K rozšíření běžek po světě přispěl další výjimečný čin. Roku 1888 se norský vědec Fridtjof Nansen vydal na lyžích přes neprozkoumaný jižní konec Grónska. Kniha, kterou o tom později vydal, zažehla zájem o lyžování prakticky v celé Evropě. Spontánně vznikaly lyžařské kluby a v Alpách se zrodil alpský styl. Norové se v těchto dobách často v cizině živili jako organizátoři a instruktoři. Jejich výsostné postavení ukončilo až založení FIS (Federation Internationale du Ski) roku 1924. Ve stejném roce se na prvních zimních olympijských hrách v Chamonix běžely závody mužů na 18 až 50kilometrové trati. Ženy se mohly do olympijského zápolení zapojit až na hrách v Oslu o tři desítky let později. Vlastně nedávnou novinkou je oddělení klasické a volné techniky, které se na olympiádě poprvé uplatnilo až v Calgary roku 1988.
„Mluvíme-li o závodech, tak ty úplně první doložené se konaly v roce 1767 pod taktovkou norské armády. Soutěžilo se ve střelbě a lyžování, sjezdu a běhu s plnou polní.“
Snad nejbouřlivější technický vývoj prodělaly běžky za posledních sto let. Roku 1927 si norský námořník, vynálezce a lyžař Bror With pro běžecký závod ukoval ze součástek ze starých bicyklů nové revoluční běžecké vázání. To vyvolalo zvědavé dotazy přihlížejících již před závodem. With jim odpovídal: „Ale, to jsou to jen dvě pasti na krysy.“ Tak vznikla značka Rottefella, kterou není lyžařům třeba představovat. Vázání bylo patentováno a stalo se standardem pro následujících padesát let.
Ve stejné době v Německu činil Dr. Max Fischer, výrobce svíček a vosků na podlahy a nadšený skokan na lyžích, pokusy s aplikací parafínů na své lyže. Dřevěné lyže přestaly sáknout vodu, skluz se zlepšil a úspěchy se dostavily. Z koníčku pana Fischera se stala živnost, která dala vzniknout nejstaršímu výrobci vosků – firmě Holmenkol.
V roce 1955 se postarala o senzaci rakouská firma Kofler z Rakouska, která prvně použila na skluznice kofix polyetylen, výrazně vylepšila skluz lyže, otevřela dveře novým materiálům a definitivně tak ukončila éru „dřevěnek“, lyží vyráběných z jednoho kusu dřeva. Dřevo sice zůstává základním stavebním materiálem, ale využívá se ve formě různě dimenzovaných profilů, ze kterých je lepena vnitřní konstrukce lyže. V ní bychom našli také řadu dutin a dalších materiálů, které pomáhají odlehčit lyži, zlepšit její mechanické vlastnosti a skluz. Do běžek se tak dostaly plastické hmoty, skleněná vlákna, kevlar, titan nebo titanal. Jejich sofistikované kombinace se dřevem dávají vzniknout lyžím, jejichž vlastnosti naši dědové nepoznali.
Za ideálními podmínkami pro běžecké lyžování nemusíte cestovat daleko. Naleznete je i u nás doma. Mekkou českých běžkařů jsou Jizerské hory se 180 kilometry upravovaných tras navazujících na další cesty v sousedním Polsku. Pozadu však nezůstávají ani jiné oblasti České republiky. Na běžky tak můžete vyrazit nejen do prakticky jakéhokoliv tuzemského pohoří, na Vysočinu, do České Kanady, ale i do zasněžených městských parků, na dostihová závodiště nebo golfová hřiště. Pokud své oblíbené místo ještě nemáte, zkuste se inspirovat třeba na adrese kudyznudy.cz v sekci Zimní sporty. Pro běžkaře zde mají okolo sto šedesáti tipů.
Vypravte se s námi do historie české energetiky, společně ale nahlédneme i do její budoucnosti. Hostem podcastu je Tomáš Hüner, ředitel divize chytré infrastruktury v českém Siemensu, který se oblasti energetiky věnuje již více než 30 let.
Průmyslové metaverzum – nový svět, který zrcadlí a simuluje skutečné stroje, továrny, města, dopravní sítě a ostatní i velmi složité systémy – nabídne svým aktérům interaktivní reprezentace a simulace skutečného světa v reálném čase. V dějinách průmyslu představuje zcela novou kapitolu, kterou začínáme společně psát.
Reprezentativní budova Opery v Dubaji, hlavním městě stejnojmenného emirátu, v sobě skrývá špičková zařízení Siemens, která symbolizují pronikání moderních technologií této společnosti nejenom do exkluzivních koncertních sálů. Jsou také příkladem pro budování inteligentních měst.
Budoucím trendem zemědělství je udržitelné pěstování plodin s méně zdroji a bez použití chemických přípravků. Aby zemědělci mohli vyhovět těmto novým nárokům a požadavkům, musejí úzce spolupracovat s průmyslem, který jim dokáže poskytnout potřebné nástroje. Jak dobře může taková spolupráce fungovat, názorně předvádí FRAVEBOT – robot, který na brněnské rodinné farmě Ráječek monitoruje a sklízí jahody.
