Nové digitální technologie slibují v mnoha ohledech úspory. Typickým příkladem je využití papíru – obyvatelé vyspělého světa ho využívají stále méně. Je to předzvěst budoucnosti? Přinese s sebou digitální ekonomika zásadní materiální úspory?
Jen čtyři procenta Čechů si u ranní snídaně otevřou noviny, říká nedávný průzkum ranních rituálů. Celých 17 % si ve stejné době svou porci dobrých i špatných zpráv hledá na počítači, mobilním telefonu, tabletu či v televizi. Vzácnost ranního čtení novin u dnešních obyvatel střední Evropy je jedním z mnoha důvodů neustálého poklesu produkce papíru ve vyspělých zemích. Ten se začal projevovat v 90. letech a od přelomu tisíciletí je nezpochybnitelný. Prvotní příčinou bylo postupné zlepšování systémů recyklace, které umožnilo snižovat výrobu i v době rostoucí poptávky. Světovým lídrem je Japonsko, kde se zpětně využívá kolem 80 procent papíru, což se zdá být jen těsně pod hranicí praktických možností. Brzy se přidal ještě důležitější vliv, a to digitalizace. Skokový pokles přinesla digitální fotografie a téměř kolaps trhu s fotografickým papírem. Poptávky klesají i kvůli neustále se snižujícímu nákladu tištěných médií. Svůj vliv samozřejmě má i elektronizace podnikové a státní sféry, byť „kancelář bez papíru“ zatím stále zůstává jen marketingovým snem.
Pokles výroby a spotřeby papíru se někdy považuje za jeden z projevů přesunu stále větší části našeho života do „nemateriálního“ virtuálního prostoru. A má s ním souviset do jisté míry i pokles materiálových nákladů a energetické spotřeby na jednotku HDP ve vyspělých zemích, tzv. dematerializace. Ale i když na papíře (či dnes spíše obrazovce) vypadá takové tvrzení zcela logicky, snižování náročnosti ekonomik závisí na řadě vlivů. Mnohé z nich (změna struktury ekonomiky, úspory atp.) jsou přitom s velkou pravděpodobností významnější. Jistě, počítače a digitální technologie dokázaly nahradit v některých případech materiální produkty zcela nebo téměř beze zbytku. Technické výkresy jsou dnes například prakticky všechny digitalizované. Asi k úlevě kresličů a především projektantů.
„Kancelář zcela bez papíru“ zatím stále zůstává jen marketingovým snem.“
„Modráky“ ovšem nahradil křemík a magnetické slitiny, ve kterých se údaje skladují. Velká výpočetní datacentra, která představují páteř digitalizace, už dnes spotřebovávají zhruba 2 procenta světové elektřiny a jejich podíl stále poměrně rychle roste. Nejen malá mobilní zařízení s omezeným výpočetním výkonem, ale i běžné přenosné a stolní počítače vyžadují a budou i nadále vyžadovat složitou a uživatelům často neviditelnou infrastrukturu v pozadí. Právě tam jim umožní zpřístupnit nové a náročné počítačové funkce, jako je analýza hlasu, obrazu apod.
Digitalizace tedy neznamená jednoduchou náhradu hmoty nehmotnými jedničkami a nulami. Koneckonců i papír je stále zapotřebí: z celosvětového hlediska jeho produkce stoupá, protože vzestup spotřeby v rozvíjejících se zemích překonává úspory zemí vyspělých. Přínosy digitálního světa jsou subtilnější. Jedním z nich je třeba výrazné omezení zmetků ve výrobě. Přesné řízení a kontrola z nich učinily v některých oborech výroby „vymírající druh“. Například linka na výrobu tištěných spojů pro průmyslové stroje v závodě Siemens v německém Ambergu produkuje 99,9988 procenta dobrých kusů. A podobných výsledků dosahují či mohou dosáhnout i jiné podniky. Nenápadnou, ale z celosvětového hlediska významnou úsporu může přinést také pomalu probíhající digitalizace rozvodných sítí. Ztráty „ve vedení“ se v různých soustavách liší podle jejich kvality i rozsahu, ale obvykle přesahují zhruba 8,5 procenta výroby. Téměř desetina vyrobené elektřiny přijde tedy vniveč na cestě ke spotřebiteli. Nějaké ztráty jsou nepochybně nutné, ale pružnější a komplexní řízení sítí pomocí počítačů (viz koncept Smart Grid) z nich může výraznou část seříznout. Velmi záleží i na podobě samotné digitální infrastruktury. Týká se to například velkých datacenter. Ve snaze omezit spotřebu například některé firmy změnily svůj tradiční „dress-code“ tak, aby zaměstnanci mohli do práce chodit ve velmi lehkém oblečení. Mohly pak zvýšit o několik stupňů teplotu v datacentrech a ušetřit zajímavé prostředky na chlazení. Nebo například v roce 2011 zveřejnil Facebook své standardy pro výstavbu datacenter a v nich se potvrdilo, že zde stejnosměrný proud rozvádějí nejen do všech počítačů, ale také osvětlení. Důvodem je snaha o omezení ztrát při transformaci. Díky tomuto (i dalším) opatřením datacentra spotřebovávala téměř o 40 procent méně energie, než byl průmyslový standard po přelomu tisíciletí.
„Koneckonců i papír je stále zapotřebí: z celosvětového hlediska jeho produkce stoupá, protože vzestup spotřeby v rozvíjejících se zemích překonává úspory zemí vyspělých.“
Vypravte se s námi do historie české energetiky, společně ale nahlédneme i do její budoucnosti. Hostem podcastu je Tomáš Hüner, ředitel divize chytré infrastruktury v českém Siemensu, který se oblasti energetiky věnuje již více než 30 let.
Průmyslové metaverzum – nový svět, který zrcadlí a simuluje skutečné stroje, továrny, města, dopravní sítě a ostatní i velmi složité systémy – nabídne svým aktérům interaktivní reprezentace a simulace skutečného světa v reálném čase. V dějinách průmyslu představuje zcela novou kapitolu, kterou začínáme společně psát.
Reprezentativní budova Opery v Dubaji, hlavním městě stejnojmenného emirátu, v sobě skrývá špičková zařízení Siemens, která symbolizují pronikání moderních technologií této společnosti nejenom do exkluzivních koncertních sálů. Jsou také příkladem pro budování inteligentních měst.
Budoucím trendem zemědělství je udržitelné pěstování plodin s méně zdroji a bez použití chemických přípravků. Aby zemědělci mohli vyhovět těmto novým nárokům a požadavkům, musejí úzce spolupracovat s průmyslem, který jim dokáže poskytnout potřebné nástroje. Jak dobře může taková spolupráce fungovat, názorně předvádí FRAVEBOT – robot, který na brněnské rodinné farmě Ráječek monitoruje a sklízí jahody.
