Využívání vodní energie má velmi dlouhou historii. Její velký potenciál byl objeven již ve starověku. Nejprve vodní energie našla uplatnění v dopravě, záhy se ale začala využívat i k pohánění strojů – mlýnů, hamrů, čerpadel či pil. V Evropě došlo k masivnějšímu rozšíření jejího využívání ve středověku. Značnou měrou se na tom podílely mnišské řády, jejichž kláštery vodní energii hojně využívaly.
Energetika je největší průmyslové odvětví vůbec. A dnes patrně stojí na prahu další revoluce. Nové, chytřejší, pružnější a účinnější využívání elektřiny od její výroby až po spotřebu.
Každou noc se v Severním moři objeví z dálky viditelný bod – konvertorová plošina SylWin 1. Slouží k přeměně elektrická energie vyrobené 232 větrnými elektrárnami Siemens z mořských větrných parků Dan Tysk, Sandbank a Butendiek. Na plošině se střídavý proud o vyšším napětí přeměňuje na stejnosměrný proud o velmi vysokém napětí (HVDC), který je s nižšími ztrátami přenášen podmořskými kabely na pevninu. Plošina SylWin 1 je dlouhá 83 metrů a široká 56 metrů. Fotografie byla pořízena z jeřábu zásobovacího plavidla.
Je dobře známo, že k největším propagátorům „čisté energetiky“ patří Německo. To si vytyčilo smělý plán: v porovnání s rokem 1990 snížit emise oxidu uhličitého do roku 2020 o 40 %. Německá vláda proto masivně podporuje vytváření obnovitelných zdrojů energie – vznikají stále nové fotovoltaické elektrárny či větrné farmy. Podstatně méně se však již hovoří o tom, že současně s tímto vývojem vzrůstá i riziko poškození sítě.
Snahy o spoutání síly větru provázejí lidstvo od nepaměti. Vítr nám pomáhal čerpat vodu, mlel obilí, poháněl naše lodě, vysoušel nizozemské poldry. Dnes ho využíváme stále častěji ke generování elektřiny. Přes několik tisíc let trvající známost však zapojování větrné energie do energetiky evropských zemí provázejí nejasnosti a dohady. Pojďme se vydat po stopě využívání energie větru a zjistit, jak je to s větrnou energií doopravdy. Jak moc je zelená a udržitelná?
V srpnu letošního roku se změnila bezpečnostní norma zaměřená na ochranu před účinky tepla (Z1 ČSN 33 2000-4-42). Pro určité aplikace doporučuje u koncových obvodů použití obloukové ochrany – AFDD. Pod zkratkou AFDD se skrývá anglické Arc Fault Detection Devices, což můžeme volně přeložit jako přístroje pro detekci elektrického oblouku – zkratu. V Energu jsme se sice tomuto tématu již věnovali, ale nová norma je důvodem, proč se k němu vrátit. I proto, že v roce 2014 byl zkrat příčinou 16 % všech požárů způsobených elektrickým proudem.
E.ON a jeho činnost výrazně ovlivňuje stále větší množství energie z obnovitelných zdrojů, která se dostává do sítě. Výkon zdrojů, které tuto energii produkují, je závislý na klimatických podmínkách, přičemž jejich počet stále narůstá. E.ON proto potřebuje ověřit nové modely přenosu energie ke spotřebitelům, které by kolísání napětí způsobené dodávkami energie z OZE udržely v únosných mezích. Více o pilotním projektu Smart Grid v Drahanech v rozhovoru s Ing. Janem Jiřičkou, technikem kvality dodávky energií společnosti E.ON Česká republika, s.r.o.
Každý rok se podél evropských břehů objeví stovky nových větrných elektráren. Aby ne – do jejich lopatek se na moři opírá mnohem silnější a stabilnější vítr než na pevnině. Navíc tam nikoho neruší, a tudíž si nikdo nestěžuje. Jenže… Větrné parky nad hladinou moře se velmi složitě staví a stejně náročná je i jejich údržba.
HB3 je ve světovém měřítku první generátorový rozvaděč s vakuovou spínací technologií pro zkratové proudy až do 450 MVA. Samotný model HB3 není novinkou, jeho nové výkonové parametry jej však posouvají do čela skupiny obdobných zařízení. Rozvaděč měl premiéru začátkem prosince na veletrhu Power Gen v Las Vegas.
Klíčovou roli při přenosu energie v České republice hraje páteřní síť vedení na napěťových hladinách 220 a 400 kV provozovaná společností ČEPS. Tvoří ji více než pět a půl tisíce kilometrů elektrického vedení. ČEPS zajišťuje přenos elektrické energie z míst výroby do míst spotřeby, a to jak v rámci ČR, tak přes hranice státu. Přenosová síť je napojena na jednotlivé distribuční společnosti, které elektřinu rozvádějí do firem i domácností, proto je třeba, aby fungovala naprosto bezchybně.
Ačkoli je století páry již oficiálně dávno za námi, málokdo si uvědomuje, že parní turbíny stojí za většinou elektrické energie v naší síti. Udává se, že až 90 % elektrické energie v USA je vyrobeno pomocí parních turbín. Po více než sto letech od jejich vynálezu přichází zásadní zvrat v jejich konstrukci – tzv. bezolejová parní turbína.
