Digitální technologie dokážou vytvořit obrovské bohatství. Jak ho využijeme? Soustředí se v rukou malé skupinky anebo poskytne lepší možnosti miliardám lidí? Musíme se rozhodnout, protože ne technologie, ale my sami si vytváříme vlastní osud, říká profesor Erik Brynjolfsson z Massachusettského technologického institutu.
Digitální technologie mají jiné ekonomické charakteristiky než ty, které vznikaly během průmyslové revoluce. Například digitální zboží se dá kopírovat a kopie přenášet kamkoliv po světě rychlostí světla a v podstatě s nulovými náklady. Kopie jsou přitom dokonalé repliky originálu. Na jedné straně mohou digitální technologie vytvářet obrovské hodnoty, ale tím, že výrazně snižují potřebu určitých druhů pracovních míst, destabilizují celou oblast lidské práce.
Ano, exponenciálně. Známý americký vizionář Ray Kurzweil porovnal rychlost tohoto procesu s ukládáním zrnek rýže na políčka šachovnice. Na první čtverec se položí jedno a s každým dalším se jejich počet zdvojnásobuje. Když se dostanete na poslední 64. pole, bude mít hromada rýže větší výšku než Mount Everest. Přitom množství zrnek na prvních 32 čtvercích vypadá celkem zvládnutelně, vešlo by se do několika kamionů.
Vstupujeme na druhé poloviny. Digitální technologie se rychle rozšiřují díky kombinační povaze inovací. Každá myšlenka generuje nové a nové nápady, a ty jsou stavebním kamenem dalších inovací. Nové kombinace myšlenek mohou být přitom ještě cennější než ty původní.
Jsem přesvědčený, že co nejdříve vstoupíme do období rychlého ekonomického růstu. Budeme ale potřebovat nové nástroje na jeho měření. Například softwary lze jen těžko postihnout při sledování hrubého domácího produktu a služby, které jsou zadarmo, nezměříte vůbec. Přitom Facebook, YouTube či Wikipedie jsou bezplatné. Když lidi vymění nákup encyklopedií za Wikipedii, získají informace zadarmo a v HDP se objeví velká nula. Také proto se v oficiálních statistikách podíl informační ekonomiky, vyjádřený v procentech HDP, dlouhé roky nehýbe. Její velká část je pro ekonomické nástroje z minulosti neviditelná.
„V USA během několika let zaniklo 17 tisíc pracovních míst pro účetní. Nahradil je software.“
Výrobní zaměstnanost klesá. Dokonce i v Číně dnes pracuje v průmyslu v porovnání s rokem 1990 o dvacet milionů lidí méně. Robot zvládne jednoduchou práci, například balení krabic za čtyři dolary na hodinu, a může pracovat 24 hodin denně. Takže, pokud jste dělník v čínské továrně, jste v ohrožení.
Ano. V USA během několika let zaniklo 17 tisíc pracovních míst pro účetní. Nahradil je software. A co je typické a pro trh práce nepříznivé, softwary produkují společnosti s malým osazenstvem. Například Instagram, který se specializuje na sdílení fotografií na internetu, prodali za více než miliardu dolarů, přitom měl jen čtrnáct zaměstnanců. Porovnejte to s Kodakem, který ještě v roce 1990 zaměstnával takřka 150 tisíc lidí. To je základní trend – jakmile přejdete od manipulace s atomy k manipulaci s bity, budete potřebovat mnohem méně zdrojů a vytvoříte mnohem větší zisk.
V USA výrazně vzrostl hrubý domácí produkt a čisté bohatství obyvatel (všechen majetek, včetně tržní hodnoty movitostí minus všechny závazky – pozn. redakce) dosáhlo rekordních 77 bilionů dolarů. Průměrný příjem americké rodiny však nebyl vyšší než koncem 90. let. Znamená to, že se bohatství koncentrovalo do relativně úzkého podílu populace. Bohužel, neexistuje žádný ekonomický zákon, který by dokazoval, že z technologického pokroku musí mít nevyhnutelně prospěch většina lidí.
Určitě, vždyť mnoho druhů informací, které jsou dnes extrémně drahé – uvedu jen zdravotnické, právní či finanční – v budoucnosti podstatně zlevní a celkové příjmy lidí se tím zvýší. Znamená to však nebezpečí pro ty, kteří se jimi dnes živí.
Celkem jistě se objeví velké problémy, ale po hlubší úvaze dospějete k závěru, že se většinou jedná o pozitivní trendy. Vezměte si například lékařskou péči. Technologii big data lze použít k objasnění interakcí různých léků i při stanovení účinnější léčby. Věřím, že bioinformatika, především v souvislosti s genetikou, bude jedním z velkých příběhů 21. století. Lidé budou mít prospěch i ze zlepšení městské infrastruktury, inteligentních budov, komunikací a dopravních sítí. Vždyť triliony zařízení připojených k internetu budou spolupracovat v reálném čase a optimalizovat svoji účinnost, čímž se zlepší služby a zřejmě i sníží náklady.
Digitalizace dává šanci, abychom udělali významné kroky v lepším využití energetických zdrojů. Elektrárny budou komunikovat s informacemi ze sítě, aby mohly produkci energie z obnovitelných zdrojů přizpůsobit poptávce. Extrémně důležité je i exponenciální zlepšování energetické účinnosti samotné výpočetní techniky. Tento trend vyjadřuje tzv. Koomeyův zákon. Hovoří o tom, že objem výpočtů na jednotku energie se zdvojnásobí každého 1,5 roku. Energetická efektivita tak roste stejně tak rychle jako výkon procesorů, dokonce ještě rychleji - vždyť podle Moorova zákona se kapacita integrovaných obvodů zdvojnásobuje každé dva roky. Pokud dáme toto všechno do souvislostí, ukáže se celkem optimistický obraz naší energetické budoucnosti.
„Věřím, že bioinformatika, především v souvislosti s genetikou, bude jedním z velkých příběhů 21. století.“
V médiích, maloobchodě, financích a ve výrobě. Následovat bude zřejmě lékařská péče a vzdělávání. Jedná se o dvě velmi pozitivní oblasti. Představte si například otevřené on-line kurzy anebo aspoň hybridní výukové systémy, ve kterých mohou být k dispozici milionům lidí ti nejlepší lektoři. Navíc v digitálním prostředí lze měřit a hodnotit každou interakci, což může vést ke zlepšení vzdělávání a rychlejšímu učení.
Snaží se o to mnoho výjimečných vědců. Badatelé, které znám, jsou přesvědčeni, že zlepšování umělé inteligence potrvá ještě několik desetiletí. Počítače nakonec dosáhnou lidské inteligence, možná ještě vyšší. A to může vést k situaci, kdy počítače budou navrhovat ještě lepší počítače, umělá inteligence vytvoří ještě dokonalejší. To je nejdůležitější, když hovoříme o singularitě: jde o pozitivní zpětné vazby, které vedou k velmi rychlé akceleraci už během našich životů.
To je odvrácená strana účinků neuronových sítí a velkých datových algoritmů. Výsledky jsou přesné, ale vysvětlení člověk pochopit nedokáže.
Jak píše kolega Andrew McAfee v naší nové knize The Second Machine Age, technologie není náš osud – svůj osud si vytváříme my sami. Musíme proto stále víc uvažovat o tom, v jaké společnosti chceme žít, jakými cíli a hodnotami se má řídit. Ty je potom zapotřebí vyžadovat od politických vůdců i od nás samých. Digitální technologie jsou nesmírně flexibilní a mohou vytvořit obrovské bohatství. Jenže toto bohatství může být soustředěno v rukách malé skupinky, ale může také poskytnout lepší možnosti miliardám lidí. Mohou se použít na vývoj nepředstavitelně ničivých zbraní, ale stejně tak dokážou zlepšit lékařskou péči a účinně pomoci odstranit hlad. Mohou se použít k zásahům do soukromí, ale mají potenciál podstatně zlepšit demokracii. Faktem zůstává, že neschopnost držet krok s technikou poškozuje mnoho lidí, ale pokud budeme dělat věci správně, v konečném důsledku mohou pomoci každému. Určitě je v našich silách vytvořit společnost, kde se bude sdílet prosperita. Ale nepodaří se to v případě, když budeme zavírat oči a pasivně čekat, že to dobré čeká právě jen nás.
Vypravte se s námi do historie české energetiky, společně ale nahlédneme i do její budoucnosti. Hostem podcastu je Tomáš Hüner, ředitel divize chytré infrastruktury v českém Siemensu, který se oblasti energetiky věnuje již více než 30 let.
Průmyslové metaverzum – nový svět, který zrcadlí a simuluje skutečné stroje, továrny, města, dopravní sítě a ostatní i velmi složité systémy – nabídne svým aktérům interaktivní reprezentace a simulace skutečného světa v reálném čase. V dějinách průmyslu představuje zcela novou kapitolu, kterou začínáme společně psát.
Reprezentativní budova Opery v Dubaji, hlavním městě stejnojmenného emirátu, v sobě skrývá špičková zařízení Siemens, která symbolizují pronikání moderních technologií této společnosti nejenom do exkluzivních koncertních sálů. Jsou také příkladem pro budování inteligentních měst.
Budoucím trendem zemědělství je udržitelné pěstování plodin s méně zdroji a bez použití chemických přípravků. Aby zemědělci mohli vyhovět těmto novým nárokům a požadavkům, musejí úzce spolupracovat s průmyslem, který jim dokáže poskytnout potřebné nástroje. Jak dobře může taková spolupráce fungovat, názorně předvádí FRAVEBOT – robot, který na brněnské rodinné farmě Ráječek monitoruje a sklízí jahody.
