Datové centrum odpojené od sítě

Datové centrum odpojené od sítě

21. 07. 2015

Unikátní datové centrum, které není připojeno k veřejné rozvodné síti, uvedla koncem roku 2014 do provozu trojice společností Siemens, Microsoft a FuelCell Energy. Pointa samozřejmě nespočívá v tom, že by se centrum obešlo bez elektřiny – tu, kterou spotřebuje, si však samo vyrábí.

Centrum se nachází v americkém státě Wyoming a na místo k veřejné rozvodné síti je připojeno k čističce odpadních vod. Z ní však do centra neproudí elektřina, ale metan vznikající v průběhu čištění vody, konkrétně při anaerobním digesčním procesu. Během něj jsou pomocí několika různých skupin mikroorganismů bez přístupu vzduchu postupně metabolizovány organické látky v odpadním materiálu až například na molekuly vodíku, oxidu uhličitého a dalších jednoduchých sloučenin. V poslední fázi digesčního procesu pak vstupují do hry tzv. metanogenní bakterie, které tyto sloučeniny zpracovávají na metan, který je hlavní složkou bioplynu produkovaného čističkami.

 Až na chybějící dráty elektrického vedení se datové centrum od jiných podobných provozů nijak neliší. Jelikož je elektřina v palivových článcích vyráběna elektrochemicky, nevznikají při procesu žádné škodlivé spaliny.

Elektřina bez spalování

Na bioplyn, respektive na metan, ovšem počítače pracovat nemohou, v centru jsou proto instalovány palivové články, které elektrochemicky, tedy bez spalování, zužitkovávají metan k výrobě elektřiny. Z celkové produkce 300 kilowattů (kW) elektrické energie přitom datové centrum využívá jen jednu až dvě třetiny, zbylá část je spotřebovávána v čističce. Stabilní přísun energie serverům pak zajišťuje speciální kontrolní systém společnosti Siemens, který monitoruje zásobování plynem, množství produkované energie, činnost palivových článků a distribuci energie serverům.

Obnovitelná energie i pro citlivou elektroniku

Cílem projektu je dokázat, že i tak citlivé provozy, jakými jsou datová centra, mohou bez potíží pracovat i s napájením zajištěným čistě obnovitelnými zdroji. Právě u podobných systémů je totiž naprosto nezbytné, aby byla dodávka energie co nejstabilnější – u vysoce citlivé elektroniky mohou i jinde neškodné výkyvy či krátkodobé výpadky způsobit nejen fyzické poškození přístrojů, ale v nejhorším případě i ztrátu cenných dat. Nyní je další metou vývojářů převést celý systém do měřítka několikanásobně rozsáhlejších systémů.

Jak je možné, že Google dokáže na jeden dotaz najít během několika milisekund miliony vhodných odkazů nebo že si na YouTube můžeme přehrát tisíce hodin videa? Odpověď se nalézá právě v datacentrech, v nichž se ve virtuální podobě realizuje značná část našich moderních životů.

Líbil se vám článek?