Průmysl strana 22

Jen opravdu tiše žasneme nad všestranností Wernera Siemense, který doslova sršel nápady a (řečeno dnešním slovníkem) technickými inovacemi. 

Zhruba 125 km od německého pobřeží jsou v Severním moři umístěny přímořské větrné parky Veja Mate a Global Tech 1, jejichž společný výkon bude činit 800 MW. Aby bylo možné tyto dva větrné parky připojit do německé rozvodné sítě, instalovala společnost Siemens coby subdodavatel firmy TenneT přenosové a připojovací zařízení BorWin 2 využívající přenosovou technologii high-voltage direct current (HVDC). Srdcem zařízení BorWin 2, které elektrickou energii na pevninu transportuje pomocí podmořského kabelu, je transformátorová technologická platforma BorWin beta (na obrázku), jejíž instalace na volném moři byla nejnáročnější částí celého projektu připojení větrných parků. Technologie HVDC využívá pro transport elektrické energie na vzdálenosti větší než 80 km stejnosměrný proud, protože má ve srovnání s přenosem střídavého proudu minimální ztráty.

Když Werner Siemens předvedl v prosinci 1866 čtyřem berlínským fyzikům svůj nový, takzvaný „dynamoelektrický stroj“, byli jím velmi překvapeni.

K řadě významných zlepšení a vynálezů, které Siemens a Halske uskutečnili v souvislosti s rychle se rozvíjející elektrickou telegrafií ve druhé polovině 19. století, patří i takzvaný „talířový stroj“.

Pohled z výšky sedmi set kilometrů na největší větrnou farmu London Array, která dodává elektřinu půl milionu britských domácností. Má rozlohu sto kilometrů čtverečních a nalézá se blízko ústí řeky Temže do Severního moře. Snímek byl pořízen v roce 2013, v době spuštění zde bylo 175 větrných turbín umístěných 650 až 1 200 metrů od sebe. Bílé body představují větrné elektrárny a na snímku jsou vidět i brázdy po lodích. Barvu moře mění bledší jarní nános z Temže. Snímek zhotovila kamera vědeckého satelitu Landsat 8 s rozlišením patnáct metrů.

„Zaplať pánbůh, že to nebyl hodinář,“ radostně konstatoval mladý Werner, když hodnotil obchodní spojenectví s Halskem. Protože do té doby bylo běžnou praxí, že právě lidé vyučení v tomto oboru stáli u zrodu řady elektrotechnických vynálezů.

Sudičky Ernstu Wernerovi v den jeho narození – 13. prosince 1816 – bezesporu  u kolébky života přisoudily talent a nadání. Ale u lidí technického ducha osud samozřejmě také ovlivňuje nadšení z nových vynálezů a jejich fascinujících možností.

Čtenář možná bude znát povídku E. A. Poea, jež nese název muž davu. Pojednává o člověku, který pravděpodobně veškerý svůj čas trávil tím, že se nechával unášet proudy lidí valícími se londýnskými ulicemi. Jeho chování bylo podivné, dostal-li se totiž na okraj davu, ztrácel vitalitu a začínal být nejistý, jakmile se však vrátil zpět do jeho středu, byl opět ve svém živlu.

Denně se obklopujeme množstvím počítačů – od věciček v kapse u kalhot přes pracovní notebooky až po neviditelné internetové servery. Ten nejvýkonnější si ale nosíme mezi ušima. Lidský mozek dosahuje výkonu, vedle něhož jsou naše počítače jen dětskými hračkami. Snažíme se zjistit, jak je to možné, ale mozek si zatím své tajemství střeží. V Evropě však vzniká projekt, který má šanci odhalit víc, než dokázal kdokoliv předtím.

Nový způsob detekce rentgenova záření dává šanci získat kvalitnější rozlišení obrazu. Inovace je založena na vmísení specifických látek do organických materiálů. Absorbují rentgenové záření, které potom detektor převede na viditelné světlo. Společnost Siemens koordinuje projekt HOP-X, financovaný německou vládou, jehož cílem je tuto technologii rozvinout. Očekává se, že podstatně zlepší klasické rentgeny i mamografy. Obrázek ukazuje schopnosti organického detektoru.