Každý den přichází něco nového a včerejší výrobek je dnes téměř překonaný. A přece je přímo ve vzduchu cítit nostalgie po starých prověřených hodnotách. Ty nové chceme pro lepší funkci. Po starém toužíme kvůli kontinuitě.
Opojení novými materiály zvolna minulo, považujeme je za tak samozřejmé, že je již ani nevnímáme. Zato příroda nám začíná vystavovat účet. „Uměliny“ se v ní prostě nikdy nevyskytovaly, nepočítalo se s nimi v řetězci vzniku a zániku. Volně pohozené plastové obaly nebo jiné zbytky těchto hmot znečišťují životní prostředí, protože se nikdy samy nerozkládají. V posledních desetiletích jsme nepřišli jen na to, že se z některých plastů uvolňují látky nebezpečné našemu zdraví, ale ekologové přinášejí zprávy i o tom, že nepříjemně velké množství plastů se při nedbalé recyklaci dostává do vodních toků, vyplavuje se v mořích a oceánech a mořské proudy je unášejí daleko od pobřeží. Často končí v útrobách ryb, želv, racků a dalších mořských a přímořských živočichů.
Měli bychom okamžitě přestat, halit se do kůží, vozit se maximálně koňmo a potravu si opékat na klacku? To jistě ne, dlouhý boj vyznavačů přírody a chemiků už rozhodnut byl. Hádejte, kdo vyhrál! Zato máme materiály s novými vlastnostmi, bez nichž už by se nám dobře nežilo. Upravené přírodní materiály, jako třeba vlna, která chladí a je lehká, takže pánský oblek v létě už neznamená mučení, nebo bavlna, která je lehounká, pružná, nemačkavá a dýchá přirozeně s naší kůží. Výrobky z nových vláken mohou i vonět a mají v sobě zakomponované antibakteriální částečky. Závěsy na okna při požáru nevzplanou, protože jsou nehořlavé. To je výhoda vláken, která porodili chemici. Lze jim přidávat nové vlastnosti, nové prvky se mohou roubovat na molekuly už v roztoku. Tady nemá příroda šanci.
Vlákna, mikrovlákna, nanovlákna, pěkná řada… Co umějí ta poslední? Každý z vás jistě někdy viděl list lopuchu, někteří hraví jedinci z něj možná prstem shrnovali šedý povlak a tvořili obrazce. Ten povlak zadrží vodu a nepropustí ji na list, který si pod vrstvou pěkně dýchá a provozuje fotosyntézu. Nanovlákno funguje podobně. Nelze je spřádat, ale lze jím pokrýt povrch, který ochrání, aniž jej dusí. Zlepšuje materiál i co do pevnosti, elektrické a optické kvality. Jeho průměr se pohybuje v rozsahu desítek až stovek nanometrů (pro srovnání: vlákno vlny Merino má průměr 12–24 µm, lidský vlas cca 80 µm, je tedy zhruba 200krát tlustší než průměrné nanovlákno). To bylo včera, dnes už se pro moderní medicínu zpracovávají nové nanovlákenné materiály z roztoků na bázi kyseliny hyaluronové, a kdoví, co přinese zítřek. Aby to teď nevypadalo, že vlákna jsou O. K. a ostatní uměle vytvořené materiály zatratíme, připomeňme ještě corian. Ten i jeho přečetné modifikace, jako je Himacs, cristalplant, quaryl nebo silestone, obsahují ze 75–90 % přírodní materiál, jsou skvěle recyklovatelné a téměř stoprocentně opravitelné. Za tepla se dobře ohýbají a tvarují, vytvářejí se z nich bezespárové plochy. Pro zdravotnictví, které potřebuje udržet prostředí bez bakterií, dar z nebes. Architekti je také milují.
Výzkum pracuje na likvidaci toho, čím jsme planetu zaneřádili (a pořád v tom zdárně pokračujeme). Vědci vyvíjejí obaly z plastů, které by se působením slunečního světla postupně rozpadávaly na prach. Ten by se činností půdních mikroorganismů přeměnil v látky, na kterých se rády přiživí rostliny. Zkoumají se i možnosti recyklace plastových tašek na uhlíková vlákna, jež by našla skvělé uplatnění v automobilovém průmyslu. Již v roce 2006 diskutovali o novince američtí vědci s odborníky od Fordu, General Motors a DaimlerChrysleru. Vyvinuli způsob výroby levných uhlíkových vláken, která chtějí použít pro masovou výrobu lehkých aut. Vedle dosud používané oceli jsou uhlíková vlákna muší váha, mají pětinovou hmotnost, ale stejnou pevnost a další dobré vlastnosti. Když spolu s dalšími uhlíkovými kompozity nahradí polovinu kovových dílů včetně karoserie, sníží hmotnost současných vozů až o 60 %, spotřeba klesne o 30 % a sníží se i emise. Již dnes má BMWi3 v elektrické a hybridní verzi karoserii z kompozitu CFRP, což je plast tvrzený uhlíkovými vlákny. Mercedes-Benz se chystá představit vůz z uhlíkových vláken v roce 2015.
I tudy vede jedna z cest, ta ekologická. Šetrně k životnímu prostředí se zpracovává třeba bambusové vlákno. Nepracuje se s leptavými chemikáliemi, používá se organická složka s názvem aminooxid. Je netoxická a recyklovatelná čili ekologičtější, a zároveň je tato metoda levnější. Alternativním oblečením pro uvědomělé jedince je tedy bambus, nic než bambus. Dělají se z něj i matrace, povlaky, leccos. Ale vážně, na trendových veletrzích příroda posiluje. Dřevo v přírodní podobě, ručně zpracované bavlněné i jutové koberce či polštáře a záplava ručních prací, vonících starými řemesly nám vzkazují, že potřebujeme být někde ukotvení a na něco navazovat. Jinak se ztratíme sami sobě.
Vypravte se s námi do historie české energetiky, společně ale nahlédneme i do její budoucnosti. Hostem podcastu je Tomáš Hüner, ředitel divize chytré infrastruktury v českém Siemensu, který se oblasti energetiky věnuje již více než 30 let.
Průmyslové metaverzum – nový svět, který zrcadlí a simuluje skutečné stroje, továrny, města, dopravní sítě a ostatní i velmi složité systémy – nabídne svým aktérům interaktivní reprezentace a simulace skutečného světa v reálném čase. V dějinách průmyslu představuje zcela novou kapitolu, kterou začínáme společně psát.
Reprezentativní budova Opery v Dubaji, hlavním městě stejnojmenného emirátu, v sobě skrývá špičková zařízení Siemens, která symbolizují pronikání moderních technologií této společnosti nejenom do exkluzivních koncertních sálů. Jsou také příkladem pro budování inteligentních měst.
Budoucím trendem zemědělství je udržitelné pěstování plodin s méně zdroji a bez použití chemických přípravků. Aby zemědělci mohli vyhovět těmto novým nárokům a požadavkům, musejí úzce spolupracovat s průmyslem, který jim dokáže poskytnout potřebné nástroje. Jak dobře může taková spolupráce fungovat, názorně předvádí FRAVEBOT – robot, který na brněnské rodinné farmě Ráječek monitoruje a sklízí jahody.
