V nové budově plzeňského divadla J. K. Tyla se usadil také Siemens. Ne, není tu v roli nadšeného návštěvníka, dodal náročné technologie v oboru zabezpečení, měření a regulace.
Když se Plzeň ucházela o přidělení titulu Hlavního města evropské kultury pro rok 2015, součástí přípravy projektu byla i plánovaná výstavba nového divadla. Začalo se s ní v roce 2012 a první představení se odehrálo na podzim roku 2014. Za zmínku stojí, že Plzeň je tímto počinem prvním městem České republiky, které po roce 1989 postavilo nové divadlo včetně zázemí.
Původní návrh divadla za více než 800 milionů korun vytvořila portugalská architektonická kancelář Contemporânea Lda., na jeho základě pak vznikl projekt, zpracovaný architektonickou a projekční kanceláří Helika. Komplex divadelní a provozní budovy, který nahradil původní Komorní divadlo, tvoří téměř rovnoběžné, mírně odkloněné objekty. Ve větším je sál s hledištěm pro 461 diváků a studiová scéna zhruba pro 150 diváků, menší budova nabízí zázemí, kanceláře a šatny. Mezi nimi leží veřejný prostor.
Od začátku přitahuje pozornost unikátní předsazená fasáda, která se lehce sklání k příchozímu. Perforované průčelí je ze světlého litého betonu, eliptické, nepravidelně umístěné otvory vnášejí do stavby organický prvek. A večer se rozzáří modravým světlem. Vladimír Kružík, autor architektonického konceptu, říká, že podobně jako opona „… odděluje reálný život od toho magického světa uvnitř v budově“. Celá stěna váží 102 tuny, je zabetonovaná do podlahy a nahoře je k budově pevně ukotvena. Tři velké neuzavřené ovály odkrývají tři vchody, vstoupit lze i z boků fasády. Beton v roli dekorativního prvku je i na přilehlém prostranství, oválnou betonovou skulpturu si Plzeňané hned familiárně označili jako vejce. Za pozornost ale samozřejmě stojí i to, co je za fasádou. Divadelní foyer má velkorysý rozměr, schodiště je přímo monumentální. (To ovšem návštěvníci zase až tolik neoceňují, po sportovním výkonu při návštěvě kulturního stánku netouží). Do hlavního sálu může usednout 461 diváků, studiová scéna má dalších 150 míst.
Elektrické požární a zabezpečovací systémy, kamery a další slaboproudé instalace, a především systém desigo PX, to je příspěvek značky Siemens k hladkému chodu divadla, které je náročným organismem.
Systém elektrické požární signalizace (EPS) řady Sinteso™ se skládá z ústředny a souboru požárních hlásičů. V případě požáru umožňuje rychlou reakci, poplach je včas vyhlášen v celém objektu. Při požáru systém EPS pomocí vlastních vstupně-výstupních linkových modulů ovládá a monitoruje návazné systémy divadla. Řídí tak např. odblokování nouzových východů, spuštění požární opony, vypnutí scénického osvětlení, aktivaci evakuačního a inspicientského rozhlasu, odvětrání únikových cest. Protože zároveň spolupracuje se systémem měření a regulace, napomáhá rozhodující měrou k rychlé evakuaci osob. Všechny informace ze systému EPS se obsluze automaticky zobrazují v grafické podobě na monitoru nadstavbového systému Siemens MM8000. Siemensem dodané poplachové zabezpečovací a tísňové systémy (PZTS) pak slouží k tomu, aby ochránily divadlo zvenčí, zabezpečily prostory a objekty před neoprávněným vniknutím nebo poškozením a k signalizaci nouzového stavu.
Veškeré provozní technologie v objektu hlídá a řídí systém Desigo PX. Tento kompletní systém měření a regulace s centrálním dispečinkem zajišťuje bezproblémový chod budov, příjemné klima v objektu, reguluje vytápění, vzduchotechniku či klimatizaci, ale i osvětlení a další technická zařízení budov. Desigo PX pracuje jako víceúrovňový decentralizovaný DDC systém s přímým řízením technologií (např. HVAC), ale zároveň má také funkci nadřazeného dohlížecího, monitorovacího a komunikačního systému ostatních technologií. Jeho velkou předností je snadná rozšiřitelnost volně programovatelných procesních podstanic, široký sortiment ovládacích přístrojů a otevřenost pro připojení cizích systémů. Řídicí systém Desigo PX umožňuje a zprostředkuje ucelený a nepřetržitý přehled nad celým rozsáhlým komplexem technického vybavení objektu. „Je to velmi sofistikované řešení,“ říká ředitel divize Building Technologies společnosti Siemens Jiří Jirkovský, a dodává: „V části technických zařízení budov obsahuje okolo 1 600 datových bodů. Veškerý provoz probíhá v plně automatickém režimu.“
Divadlo v Jízdecké ulici má tedy vše, co moderní scéna potřebuje. Provozní část s kancelářemi, šatnami uměleckých souborů a se zázemím technického personálu, divadelní objekt se dvěma sály, hledištěm, baletní školou a studiovou scénou. Je tu i restaurace a také parkovací dům.
Systémy, dodané společností Siemens, budovu divadla nenápadně protkaly. Pro diváka jsou téměř neviditelné, to ovšem neříká nic o jejich důležitosti. Je opravdu vysoká, vždyť zajišťuje nejen komfort, ale především bezpečnost, a v neposlední řadě má i nemalý vliv na hospodárný chod celého divadelního komplexu.
- kompletní systém měření a regulace včetně centrálního dispečinku integrujícího systémy měření a regulace, osvětlení, rozvaděče RH, regulace účiníku, klimatizačních jednotek, diesel agregátu;
- kompletní systém EPS, PZTS, CCTV, strukturované kabeláže interkomu, jednotného času a evakuačního rozhlasu;
- zapojení a servis rozvaděčů VN/NN včetně kabelových rozvodů VN/NN.
Vypravte se s námi do historie české energetiky, společně ale nahlédneme i do její budoucnosti. Hostem podcastu je Tomáš Hüner, ředitel divize chytré infrastruktury v českém Siemensu, který se oblasti energetiky věnuje již více než 30 let.
Průmyslové metaverzum – nový svět, který zrcadlí a simuluje skutečné stroje, továrny, města, dopravní sítě a ostatní i velmi složité systémy – nabídne svým aktérům interaktivní reprezentace a simulace skutečného světa v reálném čase. V dějinách průmyslu představuje zcela novou kapitolu, kterou začínáme společně psát.
Reprezentativní budova Opery v Dubaji, hlavním městě stejnojmenného emirátu, v sobě skrývá špičková zařízení Siemens, která symbolizují pronikání moderních technologií této společnosti nejenom do exkluzivních koncertních sálů. Jsou také příkladem pro budování inteligentních měst.
Budoucím trendem zemědělství je udržitelné pěstování plodin s méně zdroji a bez použití chemických přípravků. Aby zemědělci mohli vyhovět těmto novým nárokům a požadavkům, musejí úzce spolupracovat s průmyslem, který jim dokáže poskytnout potřebné nástroje. Jak dobře může taková spolupráce fungovat, názorně předvádí FRAVEBOT – robot, který na brněnské rodinné farmě Ráječek monitoruje a sklízí jahody.
