Odolná sázka na budoucnost

Odolná sázka na budoucnost

07. 11. 2018

Ať už máte jakýkoliv názor na budoucnost zemského klimatu (případně velmi rozumně pevný názor nemáte), asi budete souhlasit s tím, že debaty kolem tohoto tématu jsou samy o sobě pozitivní: lidé by o budoucnosti měli přemýšlet.

Jak ukazuje právě případ klimatický, často to děláme špatně. Budoucnost je nejistá a neověřitelná. Nikdo z nás si na ni nemůže sáhnout, nikdo nemůže spolehlivě prokázat, že právě jeho názor na budoucí vývoj událostí je jediný nezpochybnitelně správný. Našemu mozku je to nepříjemné, s nejistotami se mu nechce pracovat; mnohem raději před sebou vidí konkrétní, či nejlépe přímo hmatatelné potíže, překážky a nepřátele. Někdy tak zapomínáme, že máme skvělý nástroj, jak s budoucností pracovat: můžeme si na ni vsadit. Jednou nerozumně, jen tak pro radost, vzrušení ze hry či abychom vyzvali náhodu na souboj, v jiných případech naopak opatrně a s rozmyslem. Do první kategorie patří malé sportovní sázky, do druhé pak právě velké otázky budoucnosti – jako třeba klimatické změny a s tím spojená otázka budoucnosti lidstva.

Buďme zodpovědní a vsaďme si

Nechceme strašit globální katastrofou – ale zároveň se musíme smířit s tím, že o budoucnosti nic nevíme. Nemůžeme vyloučit možnost, že bude přibývat nepříznivých extrémních výkyvů počasí. Co hůře, v žádném případě s dnešní technologií nedokážeme předpovědět případné lokální změny klimatu: budou dnes některé suché oblasti v budoucnosti vlhčí? Nebo zmizí zdroje vody, které slouží potřebám milionů lidí? Budou po Kapském Městě i další radnice nuceny uvažovat o drastickém přídělovém systému na vodu?

Kapské město

 O Kapském Městě se v posledních měsících mluví jako o „prvním městě, kterému může dojít voda“. Kombinace několik let trvajícího sucha a nedostatečné či špatně udržované infrastruktury způsobila, že město muselo přistoupit k omezení veškeré spotřeby vody na 50 litrů na osobu a den (tedy zhruba jedna pětiminutová sprcha, jestliže nechcete pít, prát, mýt nádobí či splachovat toaletu). Pokud bude sucho pokračovat, může se limit snížit na polovinu. Ironické přitom je, že Kapské Město leží na břehu moře, takže voda je všude okolo. O plánech na stavbu odsolovací stanice samozřejmě tamní politici i veřejnost intenzivně debatují, ale uvidíme,co se stane, až zaprší a uschne.

Města, respektive jejich obyvatelé, mají v případě neobezřetné sázky na budoucnost co ztratit. Svět se sestěhovává, už dnes většina obyvatel Země žije právě ve větších sídlech, a takový trend bude podle všeho nadále pokračovat. Města budoucnosti budou větší, a tedy „hladovější“ než kdy dříve. Pokud mají města neznámé nástrahy budoucnosti přečkat bez úhony, musí být připravená na vše. Proto se nejen společnost Siemens, ale i řada urbanistů, architektů, inženýrů či neziskových organizací domnívají, že nejlepší sázkou do budoucnosti je sázka na odolnost. Města budoucnosti by měla být schopna vyrovnat se s nepřízní přírody výrazně lépe než Kapské Město. Vznikla tak platforma „Resilient Cities“ („odolná města“). Pomáhá městům a jejich obyvatelům tak, aby byli připraveni odolávat zátěžovým situacím od chronických dopravních kolapsů přes násilí či přelidnění až po kritický nedostatek jídla a vody. Platforma a její partneři jako společnost Siemens pomáhají městům zvýšit odolnost a efektivitu tím, že poskytují své mezinárodní know-how přímo jejich představitelům.

Začínáme stavět?

Jak města budoucnosti budou vypadat, rozhodneme přitom my. Podle odhadů nestojí ještě ani polovina elektrických vedení, ulic, vodovodů, kanalizací, přehrad a čističek, které by za půl století měly sloužit zřejmě více než šesti miliardám městských obyvatel z celého světa. Je to samozřejmě ohromná obchodní příležitost, ke které by se mělo ovšem přistupovat s dostatečnou odpovědností, aby se megapole nezměnily v nehostinné betonové džungle. Koncept „odolného města“ se snaží takové situaci předcházet v zárodku. Nespočívá přitom v jednom jediném řešení či jedné jediné technologii. Jde o spojení celé řady různých dílků, které dohromady vytvářejí hustou síť, v níž lze vždy snadno najít zálohu, náhradní „objížďku“.

V případě velkého výpadku proudu by se například mohli obyvatelé spolehnout na místní „mikrosítě“, které dokážou fungovat i bez pomoci zvenčí a dodávat elektřinu minimálně klíčovým odběratelům, jako jsou nemocnice, bezpečnostní složky atd. Zároveň mohou být díky informačním a dalším technologiím dostatečně pružné a „chytré“, aby přebytky například dodaly obyvatelům či rychle reagovaly na pokyny z centrálního dispečinku při obnově běžného provozu. Decentralizované mohou být alespoň do jisté míry i další důležité procesy jako třeba úprava vody.

Téměř stejně důležitá jako samotná fyzická infrastruktura jsou v moderním městě také informace. Odolná města by měla umožnit nejen rychlé shromažďování z myriády senzorů, ale také bleskový přenos směrem ke svým obyvatelům, ať už jde o banální informace typu přehledu spotřeby, nebo životně důležitá varování před možným nebezpečím.

Líbil se vám článek?