Po takřka půlstoletí od programu Apollo je připravena nová kosmická loď schopná dopravit lidi k jiným vesmírným tělesům – Měsíci, asteroidům i Marsu. Mohla by významně rozšířit naše poznatky o vzdáleném kosmu a otevřít cestu k využití zdrojů z tohoto prostoru.
Loď Orion absolvuje první let 4. Prosince 2014. Vystartuje z komplexu na Misu Canaveral na Floridě – přesně toho, odkud koncem 60. let vynášely rakety Saturn astronauty na cestu k Měsíci. První test se uskuteční bez posádky a kabina dvakrát obkrouží Zemi ve výšce šesti tisíc kilometrů (což je 15krát dál než vesmírná stanice ISS). Orion poletí v „odlehčené“ verzi bez servisního modulu, avšak i přesto prověří takřka všechny kritické operace. Vesmírná agentura NASA chce otestovat hlavně bezpečný návrat na Zemi. Kabina proto vstoupí do atmosféry rychlostí okolo třiceti tisíc kilometrů za hodinu, což je asi osmdesát procent rychlosti výprav letících od Měsíce a asteroidů.
Orion je prvním článkem nové generace kosmických dopravních prostředků – váží 21,5 tuny a v kabině s objemem deset metrů krychlových pohodlně odveze čtyři astronauty, v případě potřeby i šest. Na její konstrukci se podílela i značka Siemens – konstruktéři využili digitální avatary Jacka a Jill, aby vyřešili ideální prostorové uspořádání v kabině. Počítač na palubě dokáže zpracovat 480 milionů instrukcí za sekundu, je tedy 25krát rychlejší než počítače na ISS a 400krát překonává počítače v raketoplánech. Poněvadž výpravy potrvají několik měsíců, je potřeba vyzkoušet, jak systémy lodě odolají extrémnímu chladu, záření a vibracím při startu a přistání.
Letovým testem č. 1 se začne „horká fáze“ americké pilotované kosmonautiky, jejímž cílem je průzkum vzdáleného vesmíru. Až tak horká ale nebude – bývalý americký prezident Barack Obama stanovil termín „dobytí“ asteroidu až na rok 2025. To se odráží i v poměrně dlouhých časových intervalech mezi jednotlivými kroky. Loď Orion si počká na další zkoušku do prosince 2017. Tehdy bude připraven premiérový start nové superrakety SLS (Space Launch System), schopné vynést na oběžnou dráhu více než sedmdesát tun nákladu. V rámci zkoušky hardwaru SLS/Orion kabina bez posádky pasivně obletí Měsíc.
Váží 21,5 tuny a v kabině s objemem deset metrů krychlových pohodlně odveze čtyři astronauty, v případě potřeby i šest. Na její konstrukci se podílela i značka Siemens.
Další datum startu je stanoveno na rok 2021 – na řadu přijde dlouho očekávaný první pilotovaný let Orionu. Cíl výpravy zatím není určen, původně se uvažovalo o dvou- až třítýdenní výpravě na oběžnou dráhu Měsíce. Nabízí se však i atraktivnější scénář. Vědci z Kerckova ústavu pro vesmír, který je společným pracovištěm Kalifornského technického institutu a Jet Propulsion Laboratory, přišli vloni s nápadem, aby astronauti prozkoumali asteroid, který do prostoru Měsíce přitáhne automatická sonda.
Návrh dostal název Asteroid Redirect Mission a NASA ho oficiálně přijala. Ve hře jsou dvě varianty. První uvažuje o transportu menšího asteroidu do hmotnosti 150 tun (na Zemi by ho odvezl tucet tatrovek). V druhém případě by sonda z mohutnějšího tělesa odloupla kus horniny a k Měsíci dotáhla jen uvolněný balvan. Scénář „přesměrovací“ mise počítá se startem robota v roce 2019. Za rok by dorazila k cíli, asteroid zachytila do soustavy airbagů a o rok později s ním zaparkovala u Měsíce. Tam si náklad převezmou astronauti a v relativní blízkosti Země si odzkoušejí jemné manévry okolo asteroidu, odběr vzorků i manipulaci s materiálem. Bonusem projektu bude „kosmický traktor“ – technologie přesměrování vesmírných objektů, která by nás jednou mohla zachránit před osudem dinosaurů. Okolo Země létá nejméně sto tisíc těles, na která je třeba dávat si pozor.
Na dokončení technologie STS/Orion je do roku 2020 vyčleněno dvacet miliard dolarů, což je v dnešních cenách zhruba polovina nákladů na vývoj raketoplánu. Efektivita obou systémů je nesrovnatelná – úvodní verze STS vynese na oběžnou dráhu více než sedmdesát tun, tedy čtyřnásobek možností raketoplánu, přičemž cena jednoho startu bude třetinová. Program asteroidů počítá se sedmi výpravami. Jejich cíle ještě nejsou určeny, ale od roku 2025 by měly směřovat k asteroidům do vzdálenosti sedm až deset milionů kilometrů (asi pětina cesty k Marsu). Astronautům se otevřou jedinečné výhledy na soustavu Země-Měsíc, jaké neměli šanci vidět ani veteráni z programu Apollo. Vývoj technologie se nezastaví ani po roce 2020. Raketa STS „povyroste“, dostane nové motory a po zvýšení nosné kapacity na 130 tun se stane suverénně nejsilnější raketou v historii. Přidat se chce i evropská ESA, která už dnes připravuje servisní moduly pro Orion. Na řadu přijdou obytné moduly, laboratoře, manipulační roboty i menší pilotovaná výsadková loď Space Exploration Vehicle. NASA tak postupně skládá mozaiku technologií, která po roce 2030 dovolí zaletět až k Marsu a jeho měsícům. I kdyby posádka na povrchu červené planety nepřistála, během několika týdnů by v bezprostřední blízkosti mohla udělat víc práce, než dosud dokázaly všechny automatické sondy. Technicky může být mise připravena už za patnáct let.
Vypravte se s námi do historie české energetiky, společně ale nahlédneme i do její budoucnosti. Hostem podcastu je Tomáš Hüner, ředitel divize chytré infrastruktury v českém Siemensu, který se oblasti energetiky věnuje již více než 30 let.
Průmyslové metaverzum – nový svět, který zrcadlí a simuluje skutečné stroje, továrny, města, dopravní sítě a ostatní i velmi složité systémy – nabídne svým aktérům interaktivní reprezentace a simulace skutečného světa v reálném čase. V dějinách průmyslu představuje zcela novou kapitolu, kterou začínáme společně psát.
Reprezentativní budova Opery v Dubaji, hlavním městě stejnojmenného emirátu, v sobě skrývá špičková zařízení Siemens, která symbolizují pronikání moderních technologií této společnosti nejenom do exkluzivních koncertních sálů. Jsou také příkladem pro budování inteligentních měst.
Budoucím trendem zemědělství je udržitelné pěstování plodin s méně zdroji a bez použití chemických přípravků. Aby zemědělci mohli vyhovět těmto novým nárokům a požadavkům, musejí úzce spolupracovat s průmyslem, který jim dokáže poskytnout potřebné nástroje. Jak dobře může taková spolupráce fungovat, názorně předvádí FRAVEBOT – robot, který na brněnské rodinné farmě Ráječek monitoruje a sklízí jahody.
