Musée des Confluences (Muzeum soutoku) postavili v ukázkovém koutu Francie nedaleko centra Lyonu, kde se vlévá Saôna do Rhôny.
Muzeum stojí na jižním vstupu do města po Sluneční dálnici (Autoroute du soleil) na nestabilních naplaveninách, dlouhé roky kontaminovaných plynárnou. Realizace myšlenky trvala patnáct let, ale návštěvnost vysoce převyšuje očekávání, takže komplikace a náklady zřejmě stály za to.
„Éterická budova protínajících se skleněných a kovových tvarů, které vypadají vždy jinak podle úhlu pohledu, ročního období a počasí,“ popsal muzeum britský deník The Telegraph.
Budova má tři vrstvy. K hraně dolní vrstvy stoupají schody, které připomínají palácové slavnostní schodiště escalier d'honneur. Prostor na tomto betonovém pódiu je využit pro restauraci, dva přednáškové sály a technické prostory.
V rozsáhlé vstupní hale dominuje Gravitační síť, jedna z pouhých tří podpěr ocelové konstrukce. Vyúsťuje do „bubnu“: šest metrů široké části fasády, která zachytává srážkovou vodu.
Střední vrstva budovy s dominantním sklem, nazvaná Křišťál (Cristal), slouží jako městské fórum. Z haly se projde do knihovny a dokumentačního střediska. Vrchní etáž s výstavními prostory symbolizuje Oblak (Nuage). Jak vysvětlil Wolf Dieter Brix, hlavní architekt firmy Coop Himmelb(l)au, která muzeum navrhla, Oblak znázorňuje líheň vědomostí, Křišťál jejich prostředí. Oblak s podporami na svých dvacet tisíc tun téměř subtilními jako by levitoval devět metrů nad pódiem. Jeho tvar byl vytvořen na základě pozorování turbulencí slévajících se řek.
Muzeum soustředěné na vědy a společnost má antropologický, etnologický a přírodovědný záběr. Kvůli tomuto přístupu je nazýván moderním kabinetem kuriozit, nástupcem pozdně renesančního Wunderkammeru. Ke třem tisícům vystavených předmětů – od drahokamů po prehistorické nástroje – přiřadili kurátoři nedávno objevenou mumii z inckého chrámu Pachacamac u Limy, kostru 14metrového severoamerického Camarasaura, mamuta z pahorku Choulans v Lyonu anebo 630kilogramový meteorit z Alžíru.
Budovou se uzavřela druhá etapa výstavby nového městského centra na místě bývalých průmyslových staveb a přístavu. V okolí vyrostly i jiné klenoty od francouzské architektonické elity. Dvě z nich jsou podobně mohutné jako 190metrové muzeum – sídlo Regionální rady Rhône-Alpes (2011) od laureáta Pritzkerovy ceny Christiana de Portzamparca a Le Pôle (2012) od Jeana-Paula Viguiera, zábavné a obchodní centrum s hotelem.
Vypravte se s námi do historie české energetiky, společně ale nahlédneme i do její budoucnosti. Hostem podcastu je Tomáš Hüner, ředitel divize chytré infrastruktury v českém Siemensu, který se oblasti energetiky věnuje již více než 30 let.
Průmyslové metaverzum – nový svět, který zrcadlí a simuluje skutečné stroje, továrny, města, dopravní sítě a ostatní i velmi složité systémy – nabídne svým aktérům interaktivní reprezentace a simulace skutečného světa v reálném čase. V dějinách průmyslu představuje zcela novou kapitolu, kterou začínáme společně psát.
Reprezentativní budova Opery v Dubaji, hlavním městě stejnojmenného emirátu, v sobě skrývá špičková zařízení Siemens, která symbolizují pronikání moderních technologií této společnosti nejenom do exkluzivních koncertních sálů. Jsou také příkladem pro budování inteligentních měst.
Budoucím trendem zemědělství je udržitelné pěstování plodin s méně zdroji a bez použití chemických přípravků. Aby zemědělci mohli vyhovět těmto novým nárokům a požadavkům, musejí úzce spolupracovat s průmyslem, který jim dokáže poskytnout potřebné nástroje. Jak dobře může taková spolupráce fungovat, názorně předvádí FRAVEBOT – robot, který na brněnské rodinné farmě Ráječek monitoruje a sklízí jahody.
