V polovině července se završila éra velkých objevů – k Plutu dorazila americká sonda New Horizons a zkompletovala unikátní sbírku. Daleká planeta byla dosud posledním velkým tělesem, které ještě nenavštívila žádná průzkumná sonda.
Pluto sice mezitím z elitní společnosti planet vyškrtli, ale v roce 2006, kdy sonda New Horizons startovala, tam ještě patřilo. A řada členů jeho týmu degradaci na trpasličí planetu dodnes odmítá.
Astronomové byli více než 350 let odkázáni jen na dalekohledy a tomu odpovídaly představy o blízkých planetách. Ještě v polovině minulého století považovali Venuši za sestru Země s tropickými pralesy a faunou ve stylu dinosaurů. Na Marsu zase očekávali lední medvědy živící se drobnými keříky a snad i zvířaty.
Meziplanetární sondy všechno změnily. Jejich velká éra začala v roce 1959, kdy sovětská sonda Luna 2 stihla těsně před dopadem odeslat snímky povrchu Měsíce. Luna s pořadovým číslem 3 vzápětí vyfotografovala jeho odvrácenou stranu. Sondy postupně změřily parametry planet, zkoumaly vnitřní strukturu, mapovaly povrch, pozorovaly složení a vlastnosti jejich atmosfér…
V pozadí výzkumu mimozemských těles bylo hledání podmínek pro život. Možnost jeho existence fascinuje lidstvo odpradávna a teď konečně získalo prostředky, aby si to ověřilo takřka na vlastní oči.
Po prvních návštěvách zájem o Měsíc, Merkur i Venuši opadl – bylo jasné, že tady se žádný život neudrží. Na Venuši vládne skutečné peklo, kde skleníkový efekt zvýšil teplotu na 500 °C a z nebe prší kyselina sírová. A první snímky sondy Mariner z roku 1965 odhalily, že povrch Marsu tvoří jen suchá a promrzlá poušť. Ambiciózní mise Viking v roce 1976 uskutečnily na Marsu biologické experimenty a bezútěšnost jen potvrdily – žádné známky života nenašly, aspoň podle tehdejší interpretace výsledků.
Zklamanou veřejnost přestal okolní vesmír zajímat – nudné šedivé světy přenechala stejně nudným šedivým „vědátorům“. Jenže o kousek dál, u Jupitera, Saturnu a dalších plynných obrů, čekalo nepřeberné množství překvapení. Sondy Pioneer a Voyager ukázaly pestré, nádherné a záhadné světy. A jejich měsíce překonaly jakoukoliv lidskou představivost.
Při pohledu na snímky ledové kůry Europy, Ganymeda, Callisto či Encelada vědci nevěřili vlastním očím. Uviděli geologicky aktivní tělesa, kde se pod krustou ledu, silnou několik desítek kilometrů, ukrývají zrovna tak hluboké světové oceány. Množství jejich vody vyráží dech – na maličkých tělesech je jí víc než na Zemi. To samozřejmě znovu oživilo naděje – kde je voda, tam by mohl být i život.
Třešničkou na dortu je Titan, měsíc Saturnu. Má skoro všechno jako živá planeta – solidní velikost, hustou atmosféru, hory, pouště, deště, řeky, dokonce i jezera. Akorát že při teplotě -180 °C je základní tekutinou kapalný metan. „Koloběh uhlovodíků“ vytváří podmínky pro exotický život.
Naděje oživil koncem 90. let také výzkum života na Zemi samotné. Výrazně se rozšířilo „portfolio“ organismů, kterým se výborně daří v podmínkách, kde by člověk nezvládl vydržet ani pár minut. Dostaly název extrémofily – žijí v teplotách nad 80 a pod -40 °C, milují kyselé i zásadité prostředí, silnou radiaci využívají jako zdroj energie a daří se jim i v tlacích Mariánského příkopu. Důležité bylo zjištění, že extrémofily nejsou zvláštní výjimkou, naopak se jedná o běžně rozšířené organismy. Obrovské masy baktérií žijí i ve skalách mnoho kilometrů pod zemí, bez světla a kyslíku.
K tomu přibyl objev černých průduchů na dně oceánů. V hloubce 2 000–5 000 m se v nich mísí roztavená zemská kůra s vodou a hydrotermální komíny jsou vydatným zdrojem tepla i živin. V jejich okolí se vyvinuly složité ekosystémy. Celkově je známo 550 různých organismů od bakterií po mnohobuněčné tvory, kterým se daří i bez fotosyntézy a pod obrovskými tlaky. Mnozí biologové si myslí, že právě zde se před čtyřmi miliardami let vyvinuly zárodky pozemského života, který se později rozšířil do oceánů a na souš.
Odolnost pozemských mikrobů zvýšila šanci, že život zvládá i méně přívětivé prostředí. Ožil zájem o Mars a okamžitě k němu vyrazila letka specializovaných aparátů, které od roku 1996 v pravidelných intervalech zkoumají povrch, atmosféru a vodu. V roce 2003 se do terénu vydal i párek malých robotů Spirit a Opportunity. Jejich dokonalejší nástupce – laboratoř Curiosity – už třetí rok bádá v geologické minulosti planety a zatím potvrzuje dosavadní teorie.
Mars měl před čtyřmi miliardami podobné podmínky pro vznik života jako Země. Trvaly však jen miliardu let, potom se prudce ochladil a ztratil atmosféru i vodu. Pokud by platila paralela se Zemí, za tu dobu se tu mohly rozvinout jednobuněčné organismy i fotosyntéza. Otázkou zůstává, zda se bakterie dokázaly drastické změně přizpůsobit a ukrýt někde pod povrchem. Na skromnou existenci je tu vody dostatek.
K Marsu přibyli další kandidáti na život – oceány na měsících Jupiteru a Saturnu. V mnoha z nich by mohly existovat podobné hydrotermální průduchy jako na Zemi a stát se domovem jednoduchých ekosystémů. Nad oceány je však silná ledová kůra a bude těžké je prozkoumat.
Vypravte se s námi do historie české energetiky, společně ale nahlédneme i do její budoucnosti. Hostem podcastu je Tomáš Hüner, ředitel divize chytré infrastruktury v českém Siemensu, který se oblasti energetiky věnuje již více než 30 let.
Průmyslové metaverzum – nový svět, který zrcadlí a simuluje skutečné stroje, továrny, města, dopravní sítě a ostatní i velmi složité systémy – nabídne svým aktérům interaktivní reprezentace a simulace skutečného světa v reálném čase. V dějinách průmyslu představuje zcela novou kapitolu, kterou začínáme společně psát.
Reprezentativní budova Opery v Dubaji, hlavním městě stejnojmenného emirátu, v sobě skrývá špičková zařízení Siemens, která symbolizují pronikání moderních technologií této společnosti nejenom do exkluzivních koncertních sálů. Jsou také příkladem pro budování inteligentních měst.
Budoucím trendem zemědělství je udržitelné pěstování plodin s méně zdroji a bez použití chemických přípravků. Aby zemědělci mohli vyhovět těmto novým nárokům a požadavkům, musejí úzce spolupracovat s průmyslem, který jim dokáže poskytnout potřebné nástroje. Jak dobře může taková spolupráce fungovat, názorně předvádí FRAVEBOT – robot, který na brněnské rodinné farmě Ráječek monitoruje a sklízí jahody.
